Přečteno říjen

    

     Ahojky čtenáři,

    Asi si spousta z vás všimla, že poslední dobou mám s příspěvky lehký skluz, jelikož skrze školu moc nestíhám a v dalších měsících to úplně nebude jinak, si myslím, ale konečně jsem se dokopala k tomu, abych si sesumírovala přečtené knihy za říjen. Celkem jsem přečetla 5 knih.

    Měsíc jsem odstartovala s knihou Lepší než ve filmu od Lynn Painter, kterou jsem si přečetla na základě recenze své oblíbené knižní influencerky Haley Pham, která jí řadí mezi své neoblíbenější knihy a dala jí to nejvyšší hodnocení. Asi chápu proč, ale mám tady pár ale.

    Seznamujeme se s Liz, která má souseda Wese, který je přesně takový ten bad gay ze všech profláklých amerických filmů ze střední školy. Tudíž asi úplně není materiál na přítele, jelikož jí už od mala dělá naschvály a vzájemně se pošťuchují. Jenže jednoho dne se zpět do jejich rodného města nastěhuje její dětská láska Michael. Liz tak uzavře s Wesem dohodu, že jí pomůže, aby jí Michael už neviděl jako tu malou holku z jejich dětství a pozval jí na maturitní ples. Jenže věci se úplně nevydaří dle plánu.

    Já asi chápu proč je ta kniha tak strašně populární. Je to příjemně, čtivě napsané, postavy jsou správně praštěné a mají mezi sebou opravdovou chemii. Jedná se o typickou romantiku od nenávisti k lásce na střední škole, které už jsem tak trochu přesycená. Zároveň mi ale přišlo, že v některých situacích je děj vyloženě tažen na sílu a nějaké scény mi přišly dost dětinské a vyloženě napsané líbivě, a proto jsem knize tolik nepropadla. Bylo to příjemné čtení plné stereotypů, které už jsou přežité. Nicméně je to jedna z těch povedenějších young adult romantik ze střední, které není úplně postavené na hlavu, což se mi líbí. Nicméně znovu bych si jí už asi nepřečetla.

    Následně jsem sáhla po úplném opaku. Slepá mapa od Aleny Mornštajnové vypraví strastiplný příběh generace tří žen, které se potýkají s nelehkým osudem. Děj je opět zasazen do českého prostředí a jedná se o průřez období 1. světové války až po pád komunismu. 

    Já si nemyslím, že můj popis by byl natolik dobrý, abych obsáhla, co všechno ta kniha ve mně zanechala. Bylo to strhující, bolestivé, strašně smutné a zároveň někdy až neuvěřitelné. Myslím si dokonce, že je to zároveň nejlepší kniha, kterou jsem od autorky četla možná i proto, že některá konkrétní témata v knize se dotýkají i mé rodiny a je to stále citlivé téma, i když od těch konkrétních událostí už uběhlo dost let. Zároveň si myslím, že názor na tuto konkrétní knihu by si každý z nás měl udělat sám.

    Abych odlehčila svoji vědomostmi zatíženou hlavu, sáhla jsem po knize Po stopách Jacka Rozparovače od Kerri Maniscalco. Jedná se o první díl ze stejnojmenné young adult série. Setkáváme se tu s hlavní hrdinkou Audrey Rose, která není úplně správná dáma, jak by si představoval její otec, jelikož ve volných chvílích pod křídly svého strýce studuje anatomii a pitvá mrtvá těla. Jenže v Londýně začne řádit tajemný vrah, kterému se začne přezdívat Jack Rozparovač a Audrey Rose chce odhalit jeho identitu.

    Tuhle knihu jsem si opravdu užila. Detektivka s lehkým příměsem romantiky a rivality mezi Audrey Rose a novým pomocníkem jejího strýce. To je prostě boží kombo. Zároveň i samotné zasazení příběhu do historických reálií je kouzelné. Příběh mi dost dynamikou a atmosférou připomíná Enolu Holmes, hlavně teda filmy, protože knihy jsem nečetla. Milé čtení pro mládež, které se úplně obešlo bez pikantních scén, což dost oceňuji. Zároveň spojení young adult a detektivky se dneska už moc nevidí a i ústřední hrdinka má podle mě dost motivace a důvodů, proč úplně není pravá dáma, ale ta co se vymyká. Můžu jen doporučit.

    V říjnu se také uskutečnila jedna velká knižní událost a to návštěva V. E. Schwab v České republice. Při této příležitosti jsem si přečetla její nejnovější knihu Pohřběte kosti mé v půlnoční tmě, která se mi extrémně líbila a věnovala jsem jí celý článek, na který bych vás odkázala, abych se tu neopakovala. 

    Poslední kniha, kterou jsem přečetla v říjnu je Vítěz bere vše od Simona R. Greena, což je 2. díl z jeho série Jestřáb a Rybářka, kteří se tu zapojují do politického šílenství a musí hlídat jednoho z kandidujících šlechticů. Jenže volby nejsou zrovna bezpečné období a odpůrců je dost.

    Já jsem do této knihy šla s tím, že očekávám fantasy satiru na středověké rytíře, hodně krve a hádek a přesně to jsem dostala. Je to oddechové čtení, které není vůbec nijak náročné na budování světa nebo vztahů, protože to vůbec není důležité. Autor má pro mě dostatečně vtipné poznámky, u knihy jsem se uculovala a jen doufán, že se brzo pustím do dalšího dílu, jinak všechno kompletně zapomenu, jak mám bohužel ve zvyku. Není to prostě nic světoborného, ale mě se autorovy knihy líbí.

    Máte také nějakou oddechovku, kterou byste mi doporučili? Můžete se podělit v komentářích a já se budu těšit u dalšího článku.

    Vendy