Volání Paříže

 

    Bonjour lecteurs!

    Dobře teď už normálně :-D. 

    Ahojky čtenáři, vítejte u tohoto článku, který se bude celý točit kolem mého výletu do Paříže. Města lásky a kultury. Nebo alespoň takto vnímám Paříž já. Musím se přiznat, že do Francie jsem se chtěla podívat už hodně dlouho a taky jsem docela dlouho tenhle výlet plánovala, jelikož to chtělo malinko přípravy, i když jsem se v Paříži vyskytla až na samém konci turistické sezony. I tak tam bylo dost lidí. Proto jsem už doma přes internet pořídila vstupenky na dvě místa, kde jsem předpokládala, že bude vysoká koncentrace lidí a řešit vstupné na místě by byla ztráta času. Jednalo se především o lístky do světoznámé galerie Louver a vstupenky do zahrad ve Versailles na představení Zpívajících fontán. Tady bych se chtěla na chvíli zastavit. Opravdu se na některá významná a hlavně turisticky atraktivní místa vyplatí pořídit lístky dopředu, jelikož se tak můžete vyvarovat dlouhým frontám a svůj čas můžete daleko lépe zužitkovat. V některých případech tak ani nečekáte v žádných frontách, ale máte vyhrazený vstup. Navíc mnoho míst, především těch, které spravuje stát, má pro rezidenty EU do 24 nebo 26 let vstup zdarma, což jsem dost využívala. Jinak můžete využít i zlevněné vstupy, u kterých si budou chtít ověřit váš věk. 

    Já se ale už dostávám ke dni D, kdy jsem si posbírala všechny své věci do batůžku o objemu 21L a velikosti příručního zavazadla a vyrazila do Brna na autobus, kde jsem se setkala se svými spolucestujícími a společně jsem se nalodili do autobusu směr autobusové nádraží Paris Bersy. No nebudu lhát, ta cesta nebyla nic moc a příště bych určitě lobovala za letadlo, ale alespoň jsme nemuseli hned řešit přejezd od letiště do centra a vyskytli jsme se tak hned v devět hodin ráno u Seiny. Vydali jsme se tedy směrem do centra.

    Co se týče dopravy po městě, nejrychlejší a nejpřístupnější je využívání metra, které má několik linek a dost hustou síť zastávek. Navíc jezdí opravdu co pět minut ve všední dny. Autobusům bych se spíše vyvarovala, jelikož pozemní doprava v Paříži je docela vyhlášená svými zácpami. No všichni asi známe ty fotky z pověstného kruháče kolem Vítězného oblouku u Champs-Élysées. Je ale potřeba dbát zvýšené opatrnosti před krádežemi a dávat si tak pozor na osobní věci, hlavně v dopravní špičce. My jsme využili i služby příměstského vlaku, kterým jsme se dopravovali do Versailles. Celý systém veřejné dopravy funguje na jednoduchém principu. V automatu, ,který je v podstatě na každé zastávce, si zakoupíte za 2 eura kartičku, na kterou si nabíjíte jízdy. Nás vyšlo šest jízd na 15 euro. Kartičku vždycky při příchodu a odchodu z metra přiložíte k turniketu a ten vám jízdu odečte. Jízdenky se dají koupit i přes nějakou aplikaci, ale tu jsme nevyužili.

  
  První zastávka Tour Eiffel. Od zastávky metra co by kamenem dohodil a opravdu jí nepřehlédnete. Pod samotnou věž se dá po projití bezpečnostní kontroly dostat úplně zadarmo. Pokud se chcete stejně jako my podívat úplně nahoru, doporučuji koupit lístky na místě, jelikož se na nich dá dost ušetřit. Jestli totiž máte alespoň trochu dobrodružného ducha a nechcete platit ty drahé výtahy až na vrchol, můžete si zakoupit combi vstupenku, se kterou se až do druhého patra dostanete po schodech a do třetího si vyjedete výtahem. My takto sice měli nohy potom dost z gumy, ale stálo to za to. Nádherný výhled na budovu Palais du Trocadéro, Olympijské kruhy, École militaire, park Champ-de-Mars a Sienu za ty bolavé nohy po výstupu stál. Na úplném vrcholu navíc můžete obdivovat voskovou figurínu v obývacím pokoji Gustava Eiffela, jeho manželky a Thomase Edisona, který věž osvětloval. Zajímavostí je, že původně měla Eiffelova věž stát jen do roku 1909, jelikož původně měla být centrem Světové výstavy roku 1889, kdy už tehdy si našla i své odpůrce. Ale našlo se pro ní využití a tak se stala jednou z nejznámějších dominant Paříže. Svoji úlohu sehrála tak například i při slavnostním ceremoniálu posledních Olympijských her.

   
    Po sestupu a prozkoumání základů věže, jsem se vydali do parku Champ-de-Mars, kde jsme se ovšem moc neohřáli, jelikož nás zastihl dost prudký déšť a tak jsem zapadli do jedné z přilehlých restaurací na oběd. Měli jsem výbornou pizzu. No a po obědě přišel lov poštovních známek, protože to bych nebyla já, kdybych neposlala své mamce a babičce pohled z ciziny. Musím říct, že asi nejvíce na poště jsem se bála jazykové bariéry, ale hned první den se mi nepotvrdili ty klepy o tom, že Francouzi s vámi anglicky mluvit nebudou. Realita je totiž opačná. A když je navíc slušně v jejich mateřštině pozdravíte a poděkujete, jsou více než vstřícní. Já navíc francouzsky opravdu neumím ani slovo a s přehledem jsem se všude domluvila. Po odeslání pohledů jsme se pěšky vydali kolem Palais du Trocadéro k Vítěznému oblouku, hrobu Neznámého vojína a Champs-Élysées, odkud jsme zamířili na ubytování a dost znaveni tak ukončili první den. 

   
    Vlivem nabytého programu, který jsem naplánovala, jsem své společníky moc vyspávat ale nenechala. Před devátou jsme tak sedli na metro a vypravili se k Musée du Louver, kde jsme nejdříve obdivovali pověstnou pyramidu a v deset hodin vstoupili dovnitř s předem zakoupenými vstupenkami na přesnou hodinu. Nebudu lhát. Strávili jsme tam bez mála skoro šest hodin, než jsem prošli, co jsem mohli. Těch pět podlaží opravdu zabere hodně času. Samozřejmě jsem si nenechali ujít pohled na slavnou Monu Lisu, ale já se přiznám, že jsem daleko více obdivovala Madonu ve skalách od Vinciho, k čemuž dopomohl i fakt, že jsem si před návštěvou pustili večer Šifru Mistra Leonarda, kde je tento obraz prezentován. Jinak tu najdete i ohromnou sbírku francouzských mistrů, antiku, egyptské sbírky, různé sochy a expozici o dějinách Francie a samotného Louveru. My jsem se ještě při odchodu koukli na dvě pyramidy proti sobě u vstupu z nákupního centra Carrousel du Louver a vypravili se přes Arc de Trimphe du Carrousel do Jardin des Tuileries k velkému balonu, který zůstal u jednoho z jezírek jako připomínka proběhlé olympiády.

    A potom už hurá ke katedrále Notre-Dame, která už je znovu přístupná veřejnosti po rekonstrukci po ničivém požáru roku 2019, o kterém je taky dost dobrý film. Vystáli jsem si menší frontu, prošli si vnitřek katedrály, obdivovali nejfotografovanější místo budovy, aneb okenní vitráže v hlavní lodi a potom se obřím davem protlačili ven, kde se ode mně mí společníci oddělili, jelikož se mnou nechtěli absolvovat návštěvu jednoho z nejznámějších knihkupectví v Paříži. Shakespeare and Company se specializuje na anglickou literaturu a v prvním patře naleznete i útulné místo na čtení a v nedalekém sousedství i kavárnu, která nese stejné jméno. Bohužel se jedná o tak populární místo, že se zde stojí fronta jenom na samotný vstup, jelikož jsou prostory knihkupectví sice malebné, ale maličkaté a tak se počet zákazníků uvnitř reguluje. Nicméně tu naleznete snad vše na co si se souvislostí s anglickou literaturou vzpomenete. Já sama se tu o jednu knihu obohatila a zakončila tak nákupem druhý den výletu.

  
     Třetí den ráno jsme si zabalili batohy, odhlásili se z hotelu a příměstským vlakem vyrazili na celodenní výlet do zámeckých zahrad ve Versailles, kde se v turistické sezoně o víkendech konají přestavení Zpívajících fontán, které jinak běžně přes týden jsou vypnuté. No upřímně víc lidí na jednom místě jsem asi v životě neviděla, ale tím, jak je celý areál rozlehlý se těch několik stovek ba dokonce možná i tisíců návštěvníků po celé ploše zámeckých pozemků rozptýlí. Pokud se chcete ale obohatit i o prohlídku zámeckého interiéru, doporučuji zakoupit lístky předem. My jsme se nechali unášet citrusovým sadem a zurčící vodou s podkresy nejrůznějších symfonií a prochodili tak náš poslední den ve Francii kompletně pod širým nebem mezi fontánami a živými ploty, kde se v minulosti procházel i samozvaný král Slunce Ludvík XIV. K večeru jsme se už celý vyřízení došourali na autobus směr Brno a plni zážitků se nechali ukolébat ke spánku.

    Mám sice takový pocit, že kluci se mnou dlouho nebudou chtít nikam jet, jak jsem je vyřídila neustálým běháním po městě, ale já si tento malý výlet nad míru užila a těším se, co podniknu nečekaného příště. Byli jste letos na nějakém zajímavém místě i vy? Můžete se podělit o cestovatelské tipy do komentářů a já se budu těšit u dalšího článku.

    Vendy