Pohřběte kosti mé v půlnoční půdě a beseda s V. E. Schwab

     

    Ahojky čtenáři,

    Je tomu už pár týdnů, kdy bestsellerová autorka V. E. Schwab jela své turné k propagaci nové knihy. Při té příležitosti uskutečnila i dvě zastávky u nás v Brně a Praze. Jelikož jsem dříve od autorky četla její young adult sérii Divoká píseň, která se mi líbila, přirozeně jsem si tuto událost nemohla nechat ujít. Proto jsem vyrazila do nacpaného brněnského Martinusu, kde jsem si i pořídila její novou

knihu Pohřběte kosti mé v půlnoční půdě, přesně v den jejího vydání. Nebudu lhát, autorka sama mě ten večer přesvědčila, abych se do knihy pustila prakticky okamžitě po skončení besedy. Jestli V. E. Schwab totiž doopravdy něco umí, tak je to vyprávět, jak slovy tak na papíře. Tak éterickou a zároveň silnou ženskou osobnost jsem ještě nepotkala a velice jí obdivuji, že se odhodlala svým čtenářům naservírovat své vnitřní já ve své knize. Z besedy jsem odcházela  s hřejivým pocitem na duši a ujištěním, že nic není tak černobílé, jak se na začátku zdá.

    Pokud jde o její novou knihu Pohřběte kosti mé v půlnoční půdě, vypráví o osudech třech žen. Ale ne jen tak ledajakých. Už jen tím, že se podíváte pod anotaci na hashtagy, které jsou od vydavatele uvedeny na knize, zjistíte, že se jedná o lesbickou romanci s neobvyklým hlavním tropes. Od lásky k nenávisti. Ostatně sama Victoria řekla, že právě aspekt hlavní záporné postavy jí baví nejvíce. 

    Seznamujeme se tak se třemi odlišnými osobnostmi, které každá touží po něčem jiném. Láska? Hněv? Pochopení? Svoboda? Nebo prostě jenom život? V různých dobách tomu bylo jinak. Právě protínání jednotlivých časových linií tu hraje velkou roli, stejně jako zašmodrchané osudy našich hrdinek, které si každá svým vlastním způsobem určují svůj osud. Nebo si to alespoň myslí. Alice čerstvě nastoupila na kolej a konečně začíná pryč ze svého malého rodného městečka doopravdy žít. Jenže na jedné párty se seznámí s Lottie, která jí tak trochu převrátí život naruby. Stráví spolu nezapomenutelnou noc, ze které se ovšem Alice probudí mrtvá. A jak je do všeho zapletena tajemná a vypočítavá Sabine?

     Tohle je jedna z těch knih, které bych chtěla vymazat ze své paměti a číst znovu poprvé. To bylo tak skvělé! Ani jedna z ústředního tria není úplně typická hlavní hrdinka. Všechny totiž balancují na hraně takové té morálně šedé postavy, přičemž některé i přes ten okraj přepadnou. Zároveň jsou ale neskutečně uvěřitelné a lidské. Opravdu mají hluboký charakter, který postupně rozplétáte s příběhem a dozvíte se i jejich nejniternější tajemství. Pokud bych si měla ale vybrat, nejvíc bych se ztotožnila s Alice, která je úplně stejně nejistá, jako já. Já se totiž taky pořád bojím, že něco pokazím a někdy si na sebe beru až moc zodpovědnosti. V jejím případě jsou to výstřelky její sestry, které si bere až moc k srdci, i když posléze zjistí, že všechno špatné je vlastě k něčemu dobré. Pokud jde o Sabine, na začátku se mi její cesta jevila dost přímočaře, ale od jisté doby, kdy začala měnit způsob svého myšlení, jsem jí více přišla na chuť. A Charlotte je pro mě prostě jen rozmazlená mladá dáma, která pořádně nikdy nevěděla, co doopravdy chce a objevuje to až o několik staletí později.

    Jendou věcí, ale kniha vyniká. A to je styl psaní autorky. Tady je potřeba zmínit i péči, která byla věnovaná překladu, jelikož je skvělý. Výborně napsaný, všechno dává smysl a zasazení jednotlivých scén je prostě geniální. Opravdu se tu autorka vyřádila i na rešerši starých příběhů o upírech, na kterých postavila celou kostru knihy. Místy text plyne jak voda, ale když dojde na akci, tak lítají třísky do všech stran. Nevím, proč jsem tak dlouho čekala, než jsem si po Divoké písni přečetla další její dílo. nicméně teď se mi mé virtuální TBR rozrostlo o dost jejích knih, kterých není zrovna málo. 

    Jakou skvělou knihu jste naposledy přečetli vy? Můžete se o svůj typ podělit v komentářích a jí se budu těšit u dalšího článku.

    Vendy