Přečteno za prosinec

    

    Ahojky čtenáři!

    Já vím, dlouho tu bylo ticho po pěšině a bohužel nemám lepší výmluvu než zápočty a zkoušky. Nicméně konečně si tu shrneme mé přečtené knihy za poslední měsíc roku 2025. A hned na začátek se musím přiznat, že se mi nepodařilo splnit svoji TBR challenge pro prosinec, protože knihu Vikomt, který mě miloval, jsem dočetla až v lednu. I tak si tu dnes probereme dva dost zajímavé kousky.

    Kamenné nebe od N. K. Jemisin, třetí knihu ze série Zlomená země, jsem měla rozečtenou už fakt hodně dlouho a tak trochu jsem se nutila, abych jí konečně odškrtla ze svého pomyslného seznamu. Vracíme se opět k příběhu Essun, která na zemi, která už dále není moc vhodná pro důstojný život, hledá svoji dceru.

    Opravdu jsem knihu četla hodně dlouho, ale to neznamená, že by byla nutně tak špatná. Naopak si myslím, že je to důstojné zakončení celé série, kde se nám vše krásně propojí a vysvětlí. Autorka nás tu nechává nahlédnout i k samotnému vzniku Obdobích a kamenožroutů a proč jsou vlastně tak fixováni na orogény. Nicméně jsem měla po celou dobu čtení pocit, že se děj strašně táhne a nikam se pořádně nedostáváme. Postupem času mi i motivace Essun přišla už nejasná a zastrčena do pozadí za skrumáž nesmyslných konfliktů a nových postav, které tam byly prostě navíc. Alespoň že se tu naplno ukázaly důsledky používání magie, které jsou poměrně drastické. Taky by bylo záhodno zmínit, že autorka se opravdu nebojí zbavit některých postav, ale kdyby to udělala s některou z hlavních, možná by to dávalo větší smysl, než ten chaos v prostředku knihy. Série jako taková je nadprůměrná fantasy, která poměrně kvalitou vybočuje. Je to zároveň příjemná změna od všech těch romantických zápletek, na které teď narážíme v každé druhé knize.

    Asistentka zloducha od Hannah Nicole Maehrer to byl jinačí kalybr. Evie potřebuje práci. Nutně. A tak když se namane místo asistentky, neváhá. Co na tom, že jde o kancelář obávaného Zloducha a ona bude jeho pravá ruka? Co by se tak mohlo hrozného stát?

    Přiznám se, že jsem první polovinu knihy poslouchala jako audioknihu v angličtině, která je skvěle dramaturgicky zvládnutá. Autorka je vtipná, nebere si servítky a dělá si legraci úplně ze všeho a snad i v každé větě. Zároveň Evie není úplně typická hlavní hrdinka a Zloduch taky není typický antihrdina, což bylo značně osvěžující. Jasně, jedná se o young adult knihu, takže se tu očekává nějaká ta lehká romantika, ale to mi vůbec nevadilo. Pro jednou tu nehrály prim kouzla a čáry, ale staré dobré intriky na pracovišti a trocha té detektivní práce. Atmosférou bych jí asi přirovnala ke Kouzlům rodu Thornů, kde také hlavní hrdinka není úplně typická představitelka svého žánru a také se zakouká do zloducha. Bylo to příjemné a svižné zakončení roku, kterého rozhodně nelituji.

    Doufám, že i vy jste zakončili uplynulý rok nějakou pěknou knihou a já se budu těšit u dalšího článku.

    Vendy