Přečteno za listopad

 

    Ahojky čtenáři!

    Sice nám už Vánoce klepou na dveře, ale já jsem tu se shrnutím přečtených knih za měsíc listopad. Přiznám se, že můj volný čas se teď momentálně především točí kolem věcí do školy a tak ho na knihy moc nezbývá. I tak se mi v listopadu povedlo přečíst dvě knihy, z toho jednu jako audio.

    Nejtemnější část lesa pro mě sice nebyla první kniha od autorky Holly Black, ale i tak můj názor na její tvorbu nezměnila. Seznamujeme se s Hazel, která společně s jejím bratrem a rodiči bydlí v přímém kontaktu se světem lesního lidu. Do jejich města ve dne jezdí turisté obdivovat spícího vílího chlapce ve skleněné rakvi, kde po nocích místní mládež pořádá bujaré večírky. Jenže jednoho dne je rakev prázdná a po tajemném vílím chlapci není ani stopa. Kolem Hazel se navíc začínají dít divné věci a tak se rozhodne, že chlapce z rakve najde a přijde záhadě na kloub.

    Já si prostě nemůžu pomoc. Pořád nechápu ten hrozný bum kolem Holly Black, který odstartovala její série Krutý princ, která se mi moc nelíbí a za mě je dost průměrná. Tady tomu nebylo jinak. Děj byl utahaný, místy chaotický, vůbec jsem nepochopila motivaci hlavních hrdinů a všechno bylo tlačené strašně na sílu. Navíc mi přijde, že autorka ani nenechá čtenářům v průběhu knihy dostatek vodítek, aby měli vůbec šanci na něco přijít sami. Byla to fajn young adult kniha, která se v podstatě skoro obešla bez jakéhokoliv milostného melodramatu až asi na dvě scény, což bylo fajn, ale nebylo to dost, abych změnila na autorčinu tvorbu názor. Za mě je to jen stejně přeceňované jako Krutý princ.

    Zato u Balady o ptácích a hadech od Suzanne Collins ten hype chápu. Desáté hladové hry, Den sklizně a dost neorganizovaný chaos, kdy ještě nikdo netuší v jaký velký svátek se v Kapitolu promění Hladové hry, do kterých je podvodem hozená Lucy Grey. Navíc tu máme mladého Coriolanuse, který ač nerad dostane právě splátkyni z dvanáctého kraje na starost. Jenomže komu jde o víc? Lucy o její život, nebo Coriolanovi o jeho postavení?

    Geniálně namluvená audiokniha. To musím zmínit hned na začátku. Já jsem jí sice poslouchala v angličtině, ale i tak na mě znovu dýchla nostalgie z doby, kdy jsem četla původní sérii, která mě sice neoslovila tolik, jako ostatní. Ale musím uznat, že s baladou je tomu jinak. Naprosto dokonale promyšlené postavy, které nejsou vůbec ploché, nebezpečí, které v aréně číhá na každém rohu a způsob, jakým jsou znázorněny jednotlivé kraje a obecně mírotvorci, je nádherný. Opravdu tady jsem autorce žrala každé slovo a upřímně doufám, že to bude takto i s jejím dalším prequelem k sérii, na který se po tomto zážitku moc těším.

    To je pro tento článek ode mne vše. V tuto dobu vám všem přeji krásné prožití vánočních svátků a ať pod stromečkem najdete také nějaké hezké knížky.

    Vendy