Jak dopadla má TBR challenge?

     

    Ahojky čtenáři,

    Jak jsem slíbila, dneska si tu shrneme a malinko rozebereme moji TBR challenge, kterou jsem započala minulý rok v říjnu a ukončila tento rok v září. Abych tak nějak zrekapitulovala jaká byla moje startovní čára, minulý rok jsem měla cca 66 nepřečtených knih v knihovně (proč cca? Myslím si, že jsem to úplně dobře nespočítala a zapomněla tak na dvě). V průběhu roku jsem i nějaké knihy dostala, půjčila, nebo se ke mně dostaly jinou cestou. Do sklenice jsem je ale už potom nezařazovala, takže výsledná čísla úplně nemusí sedět. 

    Celkem jsem z TBR sklenice vytáhla 12 lístečků, každý pro jeden měsíc, plus 14 dalších knih, které jsem škrtla z TBR poličky. Takže z hlediska matematiky by mi mělo zbýt nějakých 40 nepřečtených knih za předpokladu, že bych žádné další knihy na seznam nepřidala. Nicméně nejsou to všechny mé přečtené knihy za dané období. Momentálně je v mé nové TBR sklenici 56 titulů. Takže jsem na seznam přidala nějakých 16 knih, které nevím, kde jsem nabrala upřímně :-D. Přísahám, že jsem vážně tolik nenakupovala a upřímně s nadcházejícími svátky se obávám, že se toto číslo ještě o něco zvýší, ale vážně se snažím úplně nesahat po novinkách, ale spíše pomalu odečítat ty starší knihy.

    Teď bych si tu rozebrala postupně jednotlivé měsíce. Už tady vám ale můžu sdělit, že jsem nezvládla všechny vylosované knihy přečíst. Několik jsem si jich přenášela do jiného měsíce a některé jsou do teď na mém nočním stolku nepřečtené. 

    V říjnu 2024 jsem tuto výzvu úspěšně odstartovala s knihou Kladivo na čarodějnice od Václava Kaplického. Tohle byl jeden z těch dlouho odkládaných restů a já byla ve výsledku ráda, že jsem se do knihy konečně po letech pustila. I když se četla trochu těžko, skrze jazyk, měla jsem ji do týdne tuším přečtenou a hodnotila jsem ji velmi kladně.

    V listopadu jsem si vytáhla Elantris od  Brandona Sandersona, která mě naprosto pohltila. Tu knihu jsem opravdu vychvalovala kudy jsem chodila. Navíc se dostala mezi mých top 5 za rok 2024. Tento los jsem si opravdu užila. Miluju ten svět a autorův styl vyprávění.

    No a potom došlo k prvnímu kameni úrazu. V prosinci jsem si vylosovala Na Větrné hůrce od Emily Brönteové. Klasika a romantika dohromady. To pro mě nebylo zrovna šťastné kombo. Navíc má příští rok vycházet nový film, podle této knihy a j jen doufám, že to nebude podobně blbý a zoufalý, jako ti hlavní hrdinové. Tohle byla trága a dočetla jsem až následující měsíc.

    V lednu jsem si ale přidala další hřebíček do rakve, který je doteď nedočten. Bouře mečů ze ságy Písně ledu a ohně od George R. R. Martina jsem nedočetla. Tady je i trochu na vině tloušťka knihy, jelikož mi jen sedí doma na stolku a s sebou jí nikde neberu, jelikož by to bylo to jediné, co dám do tašky. Snad jí zvládnu dočíst do konce tohoto roku, jinak to bude moje letní čtivo. 

    Únor byl u mě ve znamení F. L. Věka od Aloise Jiráska, kterého jsem doslova dočítala na poslední chvíli. Opravdu si myslím, že takto těsně jsem žádnou ze zbývajících knih nedočítala. I když je to poměrně útlá kniha, nemohla jsem se k ní celý měsíc dokopat a upřímně jsem v ní ani moc nenašla zalíbení. Já mám prostě k většině klasiky ještě stále odpor ze školy, ale doufám, že časem se to snad změní.

    V březnu jsem si vytáhla první knihu v anglickém jazyce. Konkrétně Harryho Pottera a vězně z Azkabanu. Jednoduchá angličtina, mě známý příběh ... tohle bylo docela easy čtení a oddechovka.

    Dubnová kniha byla opravdu netypická, jelikož Neviditelné ženy od  Caroline Criado Pérez nejsou klasická beletrie, ale non-fiction kniha, která pojednává o tom, jak je celá věda orientovaná jen na muže a vůbec nezohledňuje ženy. Jestli jsem vás nepřesvědčila k přečtení této knihy v samostatném článku, který jsem jí věnovala, tak to zmíním ještě tady. Pokud byste si měli vybrat jednu knihu z tohoto výčtu, byla by to tahle. 

    V květnu padla další kniha v angličtině, tentokrát dětská middle grade. Castle in the air od Diany Wynne Jones je podle mě jedna z těch fajn knih, se kterou začít, pokud chcete číst v cizím jazyce. Je psaná převážně pro mladší publikum, ale každý si v tomto pohádkovém příběhu dokáže najít něco jiného a zároveň je dostatečně jednoduše psaná pro učení čtení v cizím jazyce.

    Červen byl další neúspěšný měsíc, jelikož Dračí republiku od R. F. Kuang jsem dočetla až v červenci. Jednoduše jsem na ni prostě neměla náladu a to se podepsalo na době čtení. To ale nemění nic na faktu, že je to skvělé pokračování autorčiny prvotiny a pro mě jedna z nejlepších knih tohoto roku. 

    Červenec byl tím druhým případem, kdy kniha zůstala nepřečtená a tentokrát jsem jí ani neotevřela a ani nedočetla jiný měsíc. Vlk v ovčím stádu od Simona R. Greena je totiž ze série, kterou jsem teprve tento rok rozčítala, takže na ni prostě ještě nepřišla řada. 

    Srpen se nesl ve znamení Zaklínače. Krev elfů byla trochu odlehčenější ze série, na rozdíl od předchozích dvou knih, které byly spíše povídkové a děj byl nejednotný. V třetí knize se už soustředíme na lineární linii Ciri. Nicméně mi přijde, že tu opravdu autor udělal z Geralta takového toho starostlivého taťku a už se moc nechová jako zaklínač.

    Naštěstí jsem v září zakončila tento svůj projekt úspěšně a Seznam hostů od Lucy Foley tak končí na hromádce splněno. Tohle byla jednoduše pecková kniha, která se mnou dokonce odcestovala do zahraničí a já se od ní nemohla odtrhnout.

    No a co teď? Nebojte, nehodlám se tohoto konceptu losování knih vzdávat, protože mi to upřímně pomáhá zabrouzdávat do zapomenutých koutů mé knihovny a pomalu odškrtávat nepřečtené knihy, takže v listopadu začínám další roční TBR výzvu se stejným principem. A upřímně doufám, že někdy v budoucnu třeba dosáhnu i té své kýžené nuly na TBR poličce a tento formát už nebude potřeba :-D. Do komentářů mi můžete dát vědět, kolik máte vy doma nepřečtených knih a já se budu se budu těšit u dalšího článku.

    Vendy