Přečteno srpen

     

    Ahojky čtenáři,

    S trochu menším zpožděním tu zase máme měsíční shrnutí přečtených knih, tentokrát za srpen. Nevím proč, ale i když jsem měla v srpnu docela dost času, přečetla jsem jenom dvě knihy. 

    Jako první se mi pod ruku dostala Kirke od Madeline Miller, která je známá především pro svůj román Achilleova píseň. V Kirke se dostáváme opět do Starověkého Řecka do dob Titánů, Olympanů a lidských hrdinů. Kirke, dcera boha Slunce Helia, nejdříve velmi naivní dívka, která se nechává ovlivňovat svými sourozenci, se postupně stává obávanou čarodějkou, které se raději všichni vyhýbají obloukem. Nebo se jí naopak snaží zneužít.

    Napínavý a pohlcující román, který je pro milovníky řeckých bájí a pověstí hotové pohlazení po duši. Kirke není zrovna líbivá hlavní hrdinka, ale má nezaměnitelný charakter a její postupné poznávání světa vás naprosto pohltí. Možná je sice na začátku trochu důvěřivá, ale postupně se stává tou mocnou neoblomnou čarodějkou, která se sebou nenechá moc lehce zametat. Nicméně stále se nám do příběhu prolínají lidská melodramata, která jsou obohacena o božský zásah. Oni totiž i bohové mají své problémy a nic nedělají jen tak z plezíru. Autorka je tu vykresluje jako typickou vyšší vrstvu, která si nevidí na špičku svého vlastního nosu. A právě i na tohle doplatí Kirke a pozná ten skutečný nehostinný svět ve svém vyhnanství. Celou knihu jsem si opravdu užila a nemůžu jinak než doporučit.

    Pomalu se blížím k ročnímu výročí své TBR výzvy, v rámci které jsem si v srpnu přečetla Krev elfů, což je už třetí kniha ze série Zaklínač od Andrzeje Sapkowského. Tentokrát už jde o lineárnější příběh, který nás zavádí do míst, kde se z Geralda stal zaklínač. Zavádí Ciri mezi své staré známé, aby se vycvičila v umění boje. Jenže se ukazuje, že Ciri není jen tak ledajaká princezna a proto Geralt povolává svojí známou Tris Ranuncul.

    Klasická epická fantasy s nádechem lehkého humoru, který je Sapkowskému vlastní. Hrdinové s uvěřitelnými charaktery a navíc se zde boří i nějaké hranice tabu, které se točí kolem ženského těla, což je osvěžující a jsem ráda, že autor nedělá, že tato ženská témata neexistují. Jen se mi trochu zdá, že se z obávaného zaklínače začíná tak trochu stávat měkkota.

    Jakou knihu jste si naposledy přečetli vy? A jak se vám líbila? Můžete dát vědět do komentářů a já se budu těšit u dalšího článku.

    Vendy