Přečteno za květen a červen

     

    Ahoj čtenáři!

    Jak jste si jistě všimli, dlužím vám shrnutí přečtených knih ne za jeden ale hned za dva měsíce. A vůbec mě neomlouvá, že jsem měla hodně práce do školy a dělala zkoušky, jelikož se na rovinu přiznám, že mi to nejdříve úplně vypadlo a potom se mi strašně nechtělo :-D. Ono jelikož to přečteno za červen totiž obsahuje jen dvě knihy, a navíc rereadingy, což by úplně nevydalo na plnohodnotný článek, tak to tu alespoň takhle pěkně spojíme.

    Začala bych tedy květnem, ve kterém jsem přečetla čtyři knihy. Jako první jsem z knihovny vytáhla Bestie je zvíře od Peternelle van Arsdale, kterou jsem měla na seznamu už několik let. Ve zkratce vypráví příběh o lidské blbosti, naivitě a zneužívání dětské práce, ale hlavně o strachu z neznámého a cizího. Hlavní protagonistkou je Alys, kterou v rámci knihy vidíme vyrůstat a procházet si nejrůznějšími strastmi, ale hlavně vidíme její odlišnost a fakt, že Alys, společně s ostatními dětmi z její bývalé osady, přišla o rodiče. Zabily je pojídačky duší, které následně po dovršení dospělosti u dětí z vyvražděné vesnice, zabíjí i je. 

    Musím se přiznat, že do dneška moc nevím, co si mám o knize myslet, jelikož si myslím, že jsem jí nepochopila, tak jak bych měla. Kvituji to téma, které je opravdu hluboké a vidím tam ten obrovský boom, který si tato kniha zažila při svém vydání, ale zároveň mě to až tolik neoslovilo, abych nad ní dennodenně přemýšlela a analyzovala každé slovo. Ta myšlenka jako taková o strachu z neznámého a odlišného je opravdu hluboká, ale za mě není dostatečná, aby odtáhla celou knihu. Upřímně ani Alys jako hlavní postava mi příliš k srdci nepřirostla a i když měla poměrně dost prostoru na vývoj, tak mi přišla dost plochá a nezajímavá. Myslím si, že ten příběh měl mnohem větší potenciál, než jaký tu autorka předvedla. Co se mi naopak opravdu hodně líbilo, bylo samotné to tajemné prostředí temného hvozdu a zimní krajiny, která jen podtrhovala tu tajemnou atmosféru celé knihy. Pokud si chcete přečíst něco hodně atmosférického a nevadí vám téma smrti a zneužívání dětské práce, tak by se vám kniha mohla líbit, ale já si jí už určitě nepřečtu.

    Po tomto rozporuplném zážitku jsem doposlouchala audioknihu Iron Flame od Rebeccy Yarros. Jedná se o druhý díl momentálně třídílné série Empyreum a budou vycházet další díly (tuším že to má být pentalogie). Děj se odehrává na vojenské akademii pro jezdce na dracích a my sledujeme dceru generálky Sorrengailové Violet, která není úplně stavěná na to být jezdec, ale i přes to ukazuje, že má v tomto prostředí své místo. Jistě všichni víme, že se jedná o romantasy, takže tu jde spíše o romantickou linku, než o čirou fantasy, ale troufám si tvrdit, že v tomto díle si autorka svědomitě připravila půdu pro prozkoumávání světa v dalších dílech. Anglická kniha je krásně namluvená, opravdu pěkně se poslouchala, stejně jako první díl, ale úplně bych nedoporučila někomu, kdo teprve s poslechem anglických knih začíná, jelikož se jedná o fantasy a to je vždycky trochu složitější. Nicméně vy už určitě všichni víte, že se mi kniha moc líbila, jelikož jsem její překlad na začátku roku vychvalovala až do nebes, takže můžu jedině doporučit.

    První díl série Jsem roztříštěná od Mahereh Mafi byla pro mě přesně ta kniha, u které mi přišlo, že už jí všichni četli, jenom já jsem opět zase sto let za opicemi. Dneska můžu s klidným srdcem říct, že jsem o nic nepřišla. My sledujeme příběh Juliette, která má zvláštní schopnost, kterou spíše vnímá jako prokletí. Její dotek totiž zabíjí a tak je držena v jednom blíže nespecifikovaném zařízení stranou od ostatních a utápí se ve vlastních myšlenkách, než k ní přiřadí spolubydlícího, kterého jednak poznává ze svého minulého života a za druhé se jí může dotknout, aniž by mu ublížila. 

    Musím se přiznat, že zrovna u této knihy jsem měla hodně velká očekávání, jelikož je to bestseller a v zahraničí je celá série i ta navazující hodně vychvalovaná. Paradoxně o to víc jsem možná byla zklamaná. Děj neměl žádný spát, bylo to takové celé divné a nijaké, hlavní love interes strašně předvídatelný a hlavní hrdinka mi ale vůbec nepřirostla k srdci. Myslím si, že právě postavy budou hlavní kámen úrazu celé této série, jelikož jsou hodně plochý. Přišlo mi, že autorka jim prostě random přiřadila jednu konkrétní dominantní vlastnost a tím skončila. A u prostředí to není o moc lepší. Zvláštní mix Hunger games, Divergence a X-mana? Jako pardon, ale to už j trochu přežitý a navíc tady v tomto případě hodně odfláknuté, že jsem ani nevěřila, že to může nějak fungovat. Úplně zatím nevidím ten strašný hajp, ale zatím se na další díly chystám. Na jednu stranu to byla docela příjemná jednohubka na jedno sobotní dopoledne. 

    Jako poslední jsem v květnu dočetla knihu ze své TBR výzvy. Castle in the air od Diany Wynne Jones je volné pokračování Howl´s moving castle, které se odehrává v úplně stejném světě, ale s novými postavami. Poznáváme pouličního prodejce koberců, který se snaží distancovat od své rodiny, která ho chce výhodně oženit. Jendou se mu ale do rukou dostane velice vzácný koberec, který je kouzelný a umí létat. Takto několik nocí nevědomky navštěvuje princeznu, která se má provdat za jednoho vlivného sultána, ale ona úplně tak nechce. Navíc se do situace začne motat jeden protivný džin. 

    Krásné, pohádkové čtení převyprávění Aladina v podání paní autorky, která opravdu ví, jak psát knihy pro děti. Jednoduchý jazyk, charakterově dobře vystavěné postavy a propracovaná zápletka, která mě nepřestávala překvapovat. Navíc jsem se u ní i v pár případech dost nasmála. Pokud vám nevadí číst v angličtině, jednoznačně doporučuji, jelikož do češtiny nebyla dosud přeložena. 

    Teď bych se vrhla na ty dvě knihy, které jsem přečetla v červnu. Měla jsem takovou lehce melancholickou náladu a navíc dost zaměstnaný mozek, takže jsem sáhla po Dvoru mlhy a hněvu a Dvoru křídel a zmaru od Sarah J. Maas. Jedná se nelogicky o druhý a třetí díl z její série Dvory (první díl se mi prostě číst nechtělo :-D). Sledujeme příběh Feyre, která se z člověka stala vznešenou vílou, a má si brát svoji údajnou lásku Tamlina. Věci ale nejsou tak úplně jak se zdají a ona najednou začíná panikařit před oltářem, načeš se objevuje vladař Nočního dvora, který se dovolává jejich úmluvy, podle které má Feyre strávit v jeho společnosti jeden týden v měsíci. 

    Jedná se o romantasy, která teď nedávno dostala zbrusu nový krásný kabátek (ty ořízky jsou opravdu nádherný). Já mám doma své staré první ohmatané vydání, které rozhodně nedám z ruky, jelikož já ten příběh úplně miluji. Postavy jsou plastické a do detailu propracované, samotný svět je velmi ohebný a důvěryhodný. Ten magický systém je místy diskutabilní, ale to celé sérii neubírá na jejím kouzle. Tady jednoznačné doporučení a jen odpočítávám dny, kdy budu mít náladu si knihy přečíst znovu, jelikož vždycky objevím něco nového, zvlášť když se všechny autorčiny knihy začínají postupně propojovat v jeden obří univerz. 

    Světe div se, to je ode mě pro tento příspěvek všechno! Doufám, že vy jste měli mnohem lepší štěstí na lepší knihy, než já v posledních měsících. Do komentářů se můžete podělit o své tipy na dobré čtení a já se budu těšit u dalšího článku.

    Vendy