Wrap up za březen

 

    Ahoj čtenáři!

    Přehoupl se nám další měsíc a já tu mám opět klasické shrnutí přečtených knih. Už teď můžu prozradit, že březen hodnotím čtenářsky velmi pozitivně, jelikož se mi podařilo přečíst dvě knihy v angličtině, což je většinou moje roční maximum a teď se mi to povedlo v jednom měsíci. Na poslední chvíli se mi také podařilo splnit březnovou reading challenge, ovšem lednovou knihu Bouři mečů od George R. R. Martina jsem stále ještě nedočetla a nijak valně jsem s ní ani nehnula, jelikož se stále nacházím někde kolem 20 % knihy. Teď už ale k těm pěti knihám, které jsem přečetla za březen.

    Jako první jsem dočetla Korunu z kostí a zlata od Jennifer L. Armentrout, což je už třetí kniha v sérii Z krve a popela. Opět se setkáváme s Poppy a Casteelem, kteří momentálně čelí hrozbě blížící se války. Zároveň i konečně odhalujeme, co je vlastně Poppy zač. 

    No, co bych tady ještě k této sérii řekla. Je to prostě pecka! Samozřejmě tu jde především o romantickou linku mezi Poppy a Casem a jejich sexuální život, ale zároveň i ten svět kolem nich je neuvěřitelně propracovaný, takže mi ani po většinu času nepřišlo, že čtu primárně romantický příběh, jen zasazený do fantasy světa. Dynamika mezi postavami je díl od dílu lepší a lepší, až mi trochu i přijde, že se nám do toho začíná motat Kieran, což by možná byl zajímavý twist, ale uvidíme. Netroufám si tu odhadovat, kam se celý příběh bude dál odvíjet. Každopádně na další díly se určitě chystám, jen si myslím, že si dám alespoň jeden měsíc pauzu, abych vstřebala všechno, co se na konci třetího dílu stalo.

    Spát v moři hvězd kniha II. od Christophera Paoliniho byla prostě jedna velká pecka. V zahraničí sice vyšla v celku jako jedna kniha, u nás rozdělena na půl, vypráví příběh xenobioložky Kiry, která přijde do kontaktu z mimozemským organismem, který se přichytí k jejímu tělu a namočí jí do několika problémům, které vyústí v mezigalaktickou bitvu. Opět se setkáváme s medúzáky i členy posádky Šneka. 

    Netuším, proč jsem dočtení této knihy tak dlouho odkládala, jelikož jsem knihu I. četla už skoro před dvěma roky, ale bylo to skvělý. Za mě nejlepší postava jednoznačně lodní mozek Gregorovič. Bez jeho rejpavých poznámek by to prostě nebylo ono. Zároveň spolupráce a energie celé posádky Šneka je nepopsatelná a ty lidi, i když jsou každý z odlišných světů a kultur, si prostě sedli jak poklice na hrnec. Docela mě udivovala i hloubka promyšlení technických věcí a celé rozvržení vesmíru, které je neskutečně detailní a dodává příběhu na uvěřitelnosti. Jediné co mě mrzí, je ten otevřený konec. Já chápu, proč to tak autor udělal, dokonce mi to i do příběhu a myšlení postav sedí, ale z hlediska mě, jako čtenáře, je to prostě nervy drásající. 

    Následně tu mám jedno moje velké utrpení a zároveň i adepta na nejlepší knihu roku. The Final Empire od Brandona Sandersona je první kniha ze série Mistborn a je zasazena do univerza Cosmere. Seznamujeme se se světem Finální říše, kterou má pod palcem údajně ten nejmocnější člověk, kterého se všichni bojí (záměrně neudávám jméno, jelikož nevím český překlad). Jenže s jeho područím nejsou všichni spokojení, jelikož tento svět je jasně vymezen proti tzv. skaa, kteří jsou i využívání v podstatě jako levná síla. A proč se vlastně proti nim tak moc zbrojí? Protože se mezi nimi nacházejí lidé obdařeni magii a těm nejmocnějším z nich se právě říká Mistborni. Jejich magie by se dala zjednodušeně popsat jako tavení nejrůznějších kovů, na jejímž základě mají odlišné schopnosti. A jak už to tak v knihách o nějaké rebelii bývá, máme tu skupinku mladých lidí, kteří se touží vzepřít systému a udělat ho příznivější pro všechny obyvatele. 

    Musím se přiznat, že se dál ani nebudu pokoušet vysvětlovat, o čem vlastně kniha je, jelikož je to tak komplikovaný, že bych se do toho dokázala pořádně zamotat. Nevím, co mě kdysi popadlo, že bude ideální nápad si knihu přečíst v angličtině. Prosím vás! Jestli jste jak já, v angličtině plavete a přečtete anglicky maximálně dvě romantiky do roka, rozhodně si pořiďte překlad. Autorův jazyk je totiž neuvěřitelně složitý a samotný příběh je náročný jak na čtení, tak na pochopení celého děje. Proto mi i trvalo dva roky, kdy jsem po kousíčkách knihu četla. Posledních asi padesát stran mi ale zmizelo pod rukama, ani nevím jak.  Nemám co bych vytkla. Originální magický systém, promyšlený svět, dokonalé postavy. Opravdu dlouho jsem si tak dlouho někoho nezamilovala jako Kelsiera a jeho bandu nebo věčně naivní Vin. Zároveň ten ponurý svět, ve kterém nic nekvete a všude je pusto, dokonale dotváří celou atmosféru. Dost oceňuji i to, že autor má opravdu koule a nebojí se zabíjet hlavní postavy a doopravdy je nechat mrtvé. Sice si druhý díl asi dlouho ještě nepřečtu, ale Finální říše se mnou bude rezonovat ještě hodně dlouho. 

    A po tomto mém obohacujícím trápení, které ani moc trápení nebylo, se mi do rukou dostal další peckový reteling. Zloděj hvězdného prachu od Chelsea Abdullah ze série Písečný oceán, jehož druhý díl bude v nejbližší době vycházet v originále vypráví o světě písku protkaném magií. O světě, ve kterém kdysi svobodně žili džinové, než je lidé začali lovit. Loulie al-Nazari se živí prodejem magických předmětů, které nabízí na černém trhu jako Půlnoční obchodnice. Záda jí hlídá věčně zamračený džin Kádir, který jí jako malé holce zachránil život. Loulie je známá  tím, že dokáže sehnat kde co a proto si jí i vyhlídne sám sultán, aby pro něj obstarala určitý magický relikt, který by se měl nacházet hluboko pohřbený pod pískem a závojem vzpomínek. V pradávném městě džinů pohřbeném v Písečném oceánu. A aby měl sultán jistotu, že dodrží slovo, pošle s ní i jednoho svého syna.

    Asi nebude překvapení, když tu propálím, že jde o převyprávění Pohádek tisíce a jedné noci. A já to naprosto miluji. Neustálé špičkování mezi Loulie a Kádirem je geniální a prosím ať ty dva skončí spolu, jinak fakt nevím. Na druhou stranu Ajša, jedna ze čtyřiceti loupežníků, mi neskutečně charakterově připomíná Inej z Šesti vran. Ale společně s princem Mazene mi sem tam přišlo, že jsou tam jaksi navíc a vlastně nic moc nedělají. Musím se přiznat, že nejvíce mi učaroval samotný magický systém a to jak celým příběhem protékají jednotlivé Šeherezádiny příběhy. Doufám, že se brzy dočkám překladu druhého dílu, jinak si ho budu muset pořídit v originále, abych zjistila, jak to celé dopadne!

    Jako poslední se mi do ruky dostal Harry Potter and the prisoner of Azkaban od J. K. Rowling, kterou jsem si vylosovala ze čtecí výzvy. Ve finále jsem celou knihu zhltla za dva večery. Harry Potter je podle mě jedna z těch sérií, kterou budete číst pořád a pořád dokolečka a nikdy vás neomrzí. Pro mě to sice není až taková srdcovka, jako pro většinu mé generace, ale pořád si myslím, že je to skvělá fantasy pro začínající čtenáře. Jinak angličtina byla lehoučká a opravdu dobře se text četl. 

    To je pro dnešní článek ode mě všechno. Můžete mi dát vědět, co jste naposledy přečetli vy a já se budu těšit u dalšího blogového příspěvku.

    Vendy