Wrap up za únor

     

    Ahoj čtenáři!

    Máme tu další měsíc a to znamená, že je na čase si zrekapitulovat přečtené knihy za ten minulý. Únor byl oproti začátku roku trochu slabší. Podařilo se mi přečíst dohromady pět knih, z toho jedna byla v elektronické formě. 

    Jako první jsem dočetla Království těla a ohně od Jennifer L. Armentrout, což je druhý díl ze série Z krve a popela, do které jsem se pustila v lednu. Protože nechci zbytečně spoilerovat, nebudu popisovat děj. Za mě je druhý díl této série určitě lepší než první, který byl hodně vleklý. Tady celý příběh dostává opravdu nové grády. Kromě velkého množství sexuálních scén, se diametrálně pohybuje i příběh a všechno opravdu odsýpá a konečně dostaly i charaktery jednotlivých postav nějaký prostor na růst a já se s nimi konečně dokázala sžít a pochopit jejich uvažování. Ovšem stále je kladeno více a více otázek a dostáváme spíše jen polovičaté odpovědi. Byla jsem ale mile nadšená, že jsem neodhadla jak všechno skončí, s čímž jsem měla u prvního dílu problém a tak jsem tentokrát opravdu byla překvapená. 

    Hnedka na začátku měsíce jsem se vrhla na novou sérii, do které mě doslova dostrkala kamarádka. Naslouchače od Petry Stehlíkové jsem měla v povědomí už dlouho, ale pořád jsem se k ní nemohla dostat. Prostě jsem potřebovala ten správný kopanec. Příběh vypráví o mladé sklenařce Ilan, která se ale už od malička vydává za chlapce, aby nebyla oddělena od své rodiny a zároveň i její matka věří, že bude mít jednou lepší život. Když se u ní ve velmi mladém věku objeví schopnosti naslouchání magické rudě (sklenitu) stane se z ní učeň a učí se novému řemeslu. Jenže je až tak dobrá, že si jí pronajme velitel obávané skupiny bojovníků označovaných jako pětadvacítka. Ilan se stává jejich osobním sklenařem a bojuje s novým prostředím, ve kterém se musí učit chodit a odolávat nebezpečí, kterému je jejich celá skupina vystavena. Zvládne dále skrývat, kým doopravdy je?

    U téhle knihy mi bylo už od první stránky jasné, že opravdu bude skvělá. Nádherný styl psaní, vykreslení světa a propracovaný systém hierarchie lidí si mě neskutečně získal. Navíc mě hodně bavila dynamika mezi Ilan a členy pětadvacítky, kteří se musí potýkat s mladou sklenařkou, která se ptá na nejrůznější věci a postupně začíná dospívat. Asi nejvíce je to znát právě ve vztahu Ilan a kapitína, který je ze všech nejvíce dynamický. Zároveň celý svět je neskutečně promyšlený a navíc se tato fantasy slash dystopie odehrává na území Evropy. Po přečtení druhého dílu Faja mám ale více otázek než odpovědí a jsem neskutečně natěšená na třetí díl, ale myslím, že si teď dám od světa Naslouchače chvilku pauzu. 

    V únoru jsem také konečně dočetla jednu sérii a to Svůdnou trilogii od Wendy Higgins. Svůdné zúčtování nás více seznamuje s plánem převratu ve světě démonů a andělů. Anna se snaží na svoji stranu získat co nejvíce nefilů, ale zároveň musí být hodně opatrná, jelikož jí začnou ostatní knížata podezřívat s nekalých praktik. Bude ochotná nakonec všechno riskovat, kvůli své lásce k synovi knížete Smilstva?

    No tak jak jsem byla na začátku nadšená, tak jsem teď docela zklamaná. Upřímně jsem čekala něco více hlubšího a propracovanějšího, než basic řešení, které jsem dostala. A proto mi i tak trvalo, než jsem sérii dočetla. První polovina mě vůbec nebavila, strašně se to táhlo a děj pro mě nebyl vůbec zajímavý. Jako já nechci třičtvrtě knihy číst o tom, jak se všichni nahánějí jako kočka s myší a nikam to pořádně nevede! A upřímně jsem doufala, že autorka bude kreativnější u řešení Aniny situace s čistotou. Tak jak to vyřešila mě hodně naštvalo a mohla se snažit trochu pochytit věci i z moderního křesťanství a ne prostě tam prdnout ten konzervativní model, který už dávno není pravda. Jako já to chápu, ale chtělo by to více kreativity a originality. Mám pocit, jako by to psala v minulém století. A ani se samotným koncem nejsem spokojená, i když byl lepší než první dvě třetiny knihy a nedošlo ke klasickému klišé oživení milované osoby. Za mě tahle série měla hrozně velký potenciál, který nebyl využit a bohužel to celou sérii řadí mezi horší průměr. 

    Jako poslední knihu měsíce jsem přečetla tu, kterou jsem si vylosovala ze své čtecí výzvy. F. L. Věk kniha I. od Aloise Jiráska je jeden z těch lepších příkladů povinné četby. Kniha se zaměřuje na život syna kupce, který se shodou okolností ocitne na studiích v Praze a tam začne nasávat zdejší kulturu a začne se hlásit ke zdejším vlastencům. Za mě to bylo pěkně srozumitelné a docela se to i dobře četlo. Takový lepší průměr. 

    Ještě se tu na chvíli pozastavím u své čtecí výzvy, Jak jistě více, nepodařilo se mi splnit výzvu za leden a  Bouři mečů od George R. R. Martina jsem si do února přetáhla. Aktuálně se nacházím v zhruba 20 % knihy a budu si ji tedy i přenášet do března. Ona to je opravdu velká bichle, která se navíc strašně špatně čte, takže mi leží doma na nočním stolku místo toho, abych jí všude s sebou brala. K ní si navíc přidávám 3. díl Harryho Pottera v angličtině, který jsem si pro březen vylosovala. Uvidím, jak se mi bude v březnu dařit, ale chtěla bych minimálně s Bouří mečů hodně hnout, protože bych jí už chtěla mít z krku.  

    Tak jsme se úspěšně dostali ke konci tohoto shrnutí. Do komentářů mi můžete dát vědět, co pěkného jste přečetli vy a já se budu těšit u dalšího článku.

    Vendy