Ahoj čtenáři!
Jako asi každý z nás i já mám někdy dny, kdy se mi opravdu číst nechce, nebo mě zrovna nějaká kniha nebaví a já odbíhám od svého oblíbeného koníčku k jinačím věcem, než se vracet ke knize, která mi úplně nesedla. V takových případech sahám po něčem osvědčeném a nenáročném, nebo naopak po složitějším tématu, které je velmi dobře zpracované. Zkrátka po svých oblíbených knihách, které bych mohla číst pořád a pořád dokolečka a troufám si říct, že by mě nikdy neomrzely.
Jako první tu na mém seznamu figuruje Ostrov zasvěcení od Ilky Pacovské, což je první díl ze série Sedmý smysl. Jedná se o sérii na pomezí middle grade a young adult žánru, kde hlavní hrdinové postupně rostou se čtenářem, řeší normální problémy dospívajících a přitom je vše zasazeno do magického světa plného draků, jednorožců, sirén a dalších magických bytostí. A proč mi tak přirostla k srdci? Byla to moje první kniha, u které jsem si sama řekla, že si ji chci přečíst. Tehdy před už třinácti lety mi hlavně učarovala ta nádherná obálka, o které si pořád myslím, že je kouzelná. Už ale po prvním předčtení jsem naprosto propadla příběhu a světu jako celku takovým způsobem, že se do něj pravidelně ráda vracím. Celou sérii si navíc můžete pořídit i jako audioknihy, které nádherně namluvila Margit Vinklárková a vyšly pod nakladatelstvím Čti mi! Pro mě se tedy jedná o nostalgickou oddechovku, které jsem naprosto propadla a budu jí každému cpát, protože je to za mě lepší než Harry Potter (a to říkám s čistým svědomím a vím, že mě za to možná jednou někdo ukamenuje).
Další kniha je taky tak trochu z nostalgického koutku. Dědičku ohně od Sarah J. Maas jsem totiž přečetla úplně jako první knihu od této autorky a to jsem ani nevěděla, že patří do nějaké série. Vůbec mi tehdy nevadilo, že jsem tak úplně na začátku nepochopila, co se vlastně děje, ale postupně mě kniha vtáhla takovým způsobem, že se z ní vyklubala to odpočinkové čtivo, když nechci rozčítat nic nového, nebo si potřebuji zpravit chuť. Dynamika mezi Aelin a Jeřábem je podle mě pořád nepřekonaná a jakým způsobem nám v této knize autorka ještě více přibližuje její fantasy svět je neskutečné. Zároveň se jedná o moji oblíbenou autorku celkově, jelikož na tomto seznamu figuruje i Dvůr trnů a růží, první díl její další série, který jsem taky už četla několikrát. Nejvíc mě na obou knihách totiž baví postavy a způsob, jakým je příběh jako takový uchopen a odvyprávěn. Dalo by se i říct, že si v těchto zmíněných případech vyloženě užívám styl psaní.
Do tohoto seznamu by se daly zařadit i některé skvosty, které jsem objevila na platformě Wattpad, ale já bych tady chtěla zmínit dvě knihy českých autorek, které právě vyšly původně jen na Wattpadu a následně došlo i k jejich vydání nakladatelstvím. Město duší od Martiny Čekalové je ten více známější případ. Vydání se dočkala i autorčina druhá kniha ze série o lidech, kteří mají po svém boku zhmotněné své zvířecí postavy a jsou součástí tajného vládního projektu. Já jsem celý příběh nejdříve právě četla online a byla jsem z něj tak nadšená, že jsem se k němu pravidelně vracela. I v tom dalším případu, který budu zmiňovat, se nejedná o nějak převratné dílo nebo text, který by vás něčím zajímavým obohatil, ale u mě kniha prostě jen zabrnkala na správnou notu a já ji naprosto žeru. Už bych ani nespočítala, kolikrát jsem ji četla, stejně jako Vlčí zátoku od Michaely Bulíčkové, po které sahám snad ještě pravidelněji, když chci opravdu nějakou jistotu ve svém čtenářském životě. Tady se pro změnu seznamujeme s mladou dívkou, která se musí přestěhovat ke své rodině, kterou prakticky nezná, a objevuje tajuplný svět vlkodlaků a lovců. A samozřejmě se nám do všeho zamotá romantická linka. Pokud chcete opravdu pěkně dynamické vztahy mezi postavami a tajuplné prostředí hlubokých lesů a nejdete úplně po stylu psaní, vřele doporučuji.
Vrátíme se zpět do pohádkové atmosféry ke knize Píseň zimy od S. Jae-Jones, což je retelling na německou pohádku o králi skřetů. Tento příběh je o dívce, která nosí v srdci hudbu, ale pomalu zapomíná, kdo je ona sama a co vlastně od života chce. A když jí jednoho dne Král Podsvětí unese její sestru, začne si cestu k sobě samé znovu hledat. Nádherná atmosféra zimy a tajemných příběhů, kde není dobré věřit všemu, co vidí lidské oko. To je jen jedno z mála poučení, které z příběhu plyne a já po každém přečtení objevuji nějaké nové. Zároveň mě dokonce tato kniha donutila ke koupi Skřetího trhu a dalších básní od Christiny Rosseti, jejíž útržky se v knize objevují. Tady mě zrovna mrzí, že kniha nebyla úplně dobře přijata v literární sféře, protože za mě je to neskutečný příběh plný poučení, problémů s rodinou a hledání sebe sama, který by rozhodně neměl zapadnout.
Aby to pořád nebylo na pozitivní notě, mám tu i knihu s trochu složitějším tématem, po které zas tak často nesahám, ale někdy prostě přijde ta správná nálada a já ji opakovaně čtu. Meta od Pavla Bareše totiž vypráví příběh plný superhrdinů, kteří se nechovají jako ti ve filmech, a jedné objeti stalkingu. To úplně není téma na každý den, ale i tak po knize hodně sahám z hlediska stylu, jakým je celá kniha napsaná, který mě neuvěřitelně fascinuje a zároveň trochu děsí. Jedná se o nespisovnou češtinu, kterou mi mladí hojně využíváme a musím říct, že některé výrazy mě do dneška překvapují.
Na závěr jsem si nechala nejčerstvější přírůstek z řad romantasy. I když jsem Čtvrté křídlo od Rebeccy Yaros četla teprve koncem minulého roku, i tak už ho mám zařazené mezi své oblíbené čtivo. A to takovým způsobem, že jsem si dobrovolně už několikrát pustila audioknihu v angličtině. Prostě jsem totálně propadla Violet i Xadenovi a všemu okolo jezdců na dracích, jako ostatně většina čtenářů. Navíc autorčin styl psaní je něco, s čím se ráda budu potýkat dál. Tahle kniha totiž obsahuje všechno, co mám ráda. Originální autorův styl, fantasy svět, nějaká ta romantika, bájné bytosti a silné charaktery hlavních postav.
Tím jsme se zdárně dostali na konec mého seznamu komfortního čtení. Máte typ na nějakou svoji oblíbenou komfortní knihu? Určitě se o něj můžete podělit v komentářích a já se budu těšit u dalšího článku.
Vendy
Komentáře
Okomentovat