Série Grisha od Leigh Bardugo - recenze

    

    Ahoj čtenáři!

Pamatujete ještě na ten bum co byl kolem adaptace Shadow and Bone na Netflixu? Vlivem této skutečnosti vyšla reedice celé série Grisha, ze které seriál vychází.  No nebudu lhát,  mám ji doma v tom krásném paperbacku a konečně jsem ji celou dočetla.  Trvalo to sice jen tři roky, ale konečně je to za mnou a já si na ni konečně nějak utřídila názor. A budou tu spoilery!!!!! 

 

    Nebudu lhát, ten seriál byl dobře zpracovaný, herci byly skvělý a celkem mě hodně bavil. No ale u knih to tak jednoznačné nebylo. Pamatuji si ještě to nadšení s jakým jsem otvírala první díl série a strašně jsem se chtěla začíst do toho skvělého příběhu, o kterém jsem tak moc slyšela. A hned po pár prvních kapitolách jsem byla hodně zklamaná a znuděná. Vůbec mi neseděl styl psaní, postavy mě nudily nebo úplně vytáčely do běla. A nemyslím si, že je to jen kvůli tomu, že jsem už trochu čtenářsky více vyspělejší než když jsem se v patnácti více dostala do světa fantasy a tato série u nás poprvé vycházela. První díl jsem tedy se sebe přemáháním dočetla a zhodnotila ho jako těžký průměr, protože to upřímně nebylo nic převratného. Jenomže to jsem ještě nevěděla, co na mě čeká v dalších dílech. To bylo něco hrozného! Jako jestli mi přišly postavy strašné v prvním díle, tak ve zbytku série to byl ještě slabý odvar.  Po druhém díle jsem ani neměla náladu sérii dočítat a myslela jsem, že ji dám celou pryč. S touto myšlenkou si pořád ještě pohrávám, ale přemohla jsem se a i když mi to trvalo sakra dlouho, tak jsem dočetla. 

    A aby toho sypání popela na hlavu nebylo málo, začneme s Alinou. Nejdřív taková ta obyčejná klasika. Tichá, šedá myš, která vyrůstala se svým nejlepším kamarádem v sirotčinci a vlivem osudu se oba ocitli v armádě. Utrápená, ale výjimečná dívka, která skrývá tu největší moc na jejich světě a tak si získá srdce každého mužského, na kterého se jen podívá. Takže nám vzniká milostný trojúhelník, ne-li časem čtyřúhelník a naše hlavní hrdinka vlastně pořádně neví, kterého mužského vlastně chce. Navíc postupem času začíná fňukat, pořád se lituje a mrčí, že chce bojovat, ale nemá odvahu na to se postavit svému největšímu strachu. Takže se vlastně za celou tu sérii nikam neosune, jenom do svého těla vpraví několik zvířecích kostí, aby měla více moci. 

    A potom je tu Mal, hlavní love interest naší hlavní hrdinky, který na rozdíl od ní alespoň ví, co vlastně chce.  Jinak taky není schopný se před Alino vymáčknout, co k ní vlastně cítí a mi tak pozorujeme jejich neustálé handrkování a napůl vyřčené pravdy, které vlastně nedávají smysl. Navíc je tam opravdu na sílu i vrženo to jejich propojení, který by mělo celé sérii dát smysl a směr, ale za mě se to rozhodně neděje. Jediná jeho charakteristika je, že je stopař a je nejlepší ve svém oboru. Jakože nezdá se to jenom mě, ale není ta postava až moc jednoznačně dobrá a plochá? Upřímně s tohoto důvodu jsem měla problém mezi nimi zaznamenat takovou tu jiskru, která by mezi nimi měla být. Snad jenom, když se řešil Temnyj, tak tam něco bylo, ale jinak vůbec nic. Za mě úplně nesympatická a zbytečná postava, která by se rozhodně dala napsat lépe a autorka nemusela za každou cenu tlačit na ty dva wau momenty na konci třetí knihy. Buď tam měl být někdo jiný a nebo to vymyslet jinak.

    Aby toho nebylo málo, máme tu další potenciální love interest. Temnyj byl že začátku strašně zajímavá postava. Tajemný,  charismatický vůdce grišů,  který vidí na ostatních jen pozitiva a tváří se jako lamač dívčích srdcí. To že mlží o své minulosti a neříká vždycky stoprocentní pravdu je jen detail,  ale jeho vztah s matkou byl teda otřesný.  Tohle si Baghra fakt nezasloužila.  A jak v následujících dílech vymetá s každým,  kdo se mu snaží být jen trochu oporou,  je ubohý. Protože i když se že začátku zdá,  že je to konečně někdo zajímavý, tak se z něho jednak vyklube pěkný hajzlik a navíc se ukazuje,  že ani tuto postavu ve skutečnosti autorka nemá vůbec propracovanou a je psaná prvoplanocitě,  aby se každému líbila a všichni ji shipovali s Alinou.  

    Co se těch zajímavějších postav týče, tak za mě nedostaly tolik prostoru, abychom se o nich dozvěděli více, než že jsou totálně oddáni své zemi, že jsou protivný, arogantní, nebo že mají komplikovanou minulost, nebo jsou prostě otroci své moci. Taky mě hodně mrzí, že jsem nedostaly nějaký jednoznačný instrukce, jak vlastně funguje Malá věda, což je v Grishaverse zpodobnění magie. Bylo strašně osvěžující, že se nejednalo jen o živelnou magii, ale autorka nám nabídla i vynálezce a jakousi obdobu “kosmetiček“ hodně v uvozovkách. Ale na vysvětlení celého systému bylo strašně málo prostoru a tak jsem se mnohdy ztrácela v celém systému.

    Naposled jsem si nechala celou hlavní dějovou linii, která propojuje celou sérii. Jakože dobrá myšlenka, ale vážně? Kosti bájných zvířat, které hledají podle nějakých starých deníků? Navíc mi přišlo, že v druhém díle se to vyřešilo strašně snadno a potom jsme dostávali jen nic neříkající text, ze kterého jsme se nedozvěděli ale vůbec nic nového, ale autorka prostě chtěla natáhnout sérii, tak si místo dualogie vymyslela trilogii. Tím hodně trpěla i třetí kniha, která pro mě byla už jen čisté utrpení. Jakože přišlo to jenom mě, nebo se všechno podstatné, co jsme se měli dozvídat napříč celou sérii, bylo zkoncentrováno na posledních padesáti, ne-li dvaceti stranách? A navíc ještě dělané hodně na sílu, takže celé rozuzlení toho epického děje vůbec nedávalo smysl. A neodpustím si jednu poznámku, že když už se někoho rozhodnu zabít, tak nechám mrtvého a rozhodně ho hned v dalším odstavci neoživím. Z toho důvodu konec série postrádal tak moc potřebnou dynamiku a přišel mi jen směšný a vůbec ne romantický a tragický. Navíc jsem vůbec nepocítila tu inspiraci Ruskem,  která sérii nejvíce propaguje.  Kromě jmen tam zkrátka nebylo nic. 

   Jak asi tušíte,  po dočtení série jsem byla dost znechucena a nemám ambice od Leigh Bardugo v nejbližší době číst cokoliv. Leda bych si dala rereading Šesti vran,  jelikož to je úplný opak Grishi a mám pocit,  že to psala naprosto jiná Bardugo. Opravdu mě mrzí,  že z toho potenciálu světa,  co stvořila nevytřískala daleko více, jelikož by si to Grisha rozhodně zasloužila. 

    Jaká kniha naposledy zklamala vás? Můžete mi dát vědět do komentářů nebo soukromých zpráv.

Vendy