Ahoj čtenáři!
Tak to nám to zase uteklo. Už je tu listopad a všude už je vánoční výzdoba, která nás láká na jedny z nejkrásnějších svátků v roce. Nicméně tohle není článek o mém brblání o bančičkách, které jsem v obchodech viděla už v půlce září, ale o přečtených knihách.
Jako první přišla na řadu Dívka ve vlaku od Paoly Hawkins, kterou jsem rozečetla už na konci září. Jedná se o psychologický thriller, jehož hlavní hrdinka
jezdí každé ráno vlakem a pozoruje z okna život jednoho mladého páru.
Z dálky se jí zdá, že žijí úplně pohádkový život, o které ona před
rozvodem a svojí závislostí na alkoholu taky snila, ale ne vše může být takové
jaké se zdá. Žena jednoho dne zmizí a jelikož je Rachel do celého případu tak
trochu zapletená, roztočí se kolečka nevídaných událostí.
Toto byla jedna z knih, která mi na poličce ležela
několik let, prakticky od vydání, a já se ne a ne k ní dostat. No koncem
září na ni konečně přišla řada a já ji hned druhý den října dočetla. Já obecně
si přečtu jeden až dva thrillery za rok, ale po Dívce ve vlku jsem měla
okamžitou chuť se pustit do další autorčiny knihy. Byla jsem naprosto pohlcená
a znepokojená, jak špatné to s Rachel je, jak hrozně se k ní chová
okolí a když už jí někdo nabídne pomoc, jak moc špatně to dopadá. Bohužel jsem
viděla první film asi dva roky zpátky, který byl celkem dobrý a dosti odpovídal
i atmosféře knihy. Ale i bez informací z filmu, bych byla schopná
odhadnout vraha už před stranou 200, což mi tak trochu zkazilo celý zážitek
z knihy, jelikož jsem přišla o takový ten aha moment. Nicméně na Do vody
se chystám v nejbližších měsících, protože bych už jí konečně chtěla
společně s Dívkou ve vlku vrátit mamce.
Jelikož jsem předchozí knihu dočetla když jsem zrovna čekala
na kamarádku ve městě, a pořád jsem si potřebovala ukrátit čas, tak jsem se
vrhla na dočtení jedné e-knihy a to dalšího dílu Letopisů Narnie, konkrétně na
Plavu Jitřního poutníka od C. S. Lewise. Znovu se setkáváme s Lucinkou a Edmundem, který
jako jediný ze sourozenců neodcestovali před válkou do Ameriky a tak
zůstávají v Londýně u strýce s tetou a jejich bratrancem Eustácem. No
a jak to tak bývá, Eustác se s nimi dostane do Narnie rovnou na palubu lodě
krále Kaspiana X.
Letopisy Narnie je jeden můj velký rest, který se snažím
dohnat a příští rok touto dobou bych už tuto sérii chtěla mít odškrtnutou, ale
tímto tempem mi to zabere ještě
minimálně tři roky. Ono jak je to psané pro malé děti, tak se ty knihy strašně
jednoduše čtou, ale jak já je mám v podobě těch e-knih, tak to je u mě
konečná. E-knih průměrně přečtu dvě až tři za rok, jelikož s sebou
klasickou knihu tahám fakt úplně všude a v telefonu a na čtečce já prostě
čtu nerada. Ale kniha se četla dobře, hodně rychle, je to opravdu jednoduchý
jazyk, rozhodně bych se nebála si ji vzít i v angličtině.
No a poté jsem se konečně pustila do první knihy že své čtecí výzvy. Kladivo na čarodějnice od Václava Kaplického bylo trochu těžší na čtení, ale ta atmosféra celého příběhu byla nezapomenutelná. Děj se točí kolem čarodějnických procesů na Šumpersku. Ukazuje, jak byly celé procesy mnohdy umělé vykonstruované a že šlo především jen o peníze a zisk. Je sice psaná dost složitým jazykem, tedy alespoň moje vydání, ale i tak jsem si čtení užila. Bylo to poučné a velmi poutavé. Rozhodně bych si ji nebála vzít k maturitě.
Po tomto vědomostmi obohacujícím zážitku jsem se konečně dostala ke Sladké pomstě od Jonase Jonassona. A větší chujovinu jsem z prominutím dlouho nečetla. Jedná se o humorný příběh odehrávající se ve Švédsku, kde si jeden podnikatel založí firmu, která se právě jmenuje Sladká pomsta a zabývá se pomstou, jak už vyplývá z názvu. No a osud tomu tam chce, že se do toho zamotá jedna exmanželka majitele galerie a syn náčelníka jednoho afrického kmene, což ústí v různé humorné situace.
Tak hodně jsem se dlouho nenasmála. To bylo až tak absurdní, že to vlastně bylo strašně skvělý. Jakože v realitě by se tohle rozhodně nestalo, ale jako kniha dokonalý.
Jako poslední přišla na řadu moje nejočekávanější kniha roku a to třetí díl Půlměsíčního města: Rod plamene a stínů od Sarah J. Maas. Příběh nám navazuje hned tam, kde skončila druhá kniha a jelikož nechci nic vyzradit, tak děj vysvětlovat nebudu.
Sledovat dynamiku mezi Bryce a Nestou bylo ohromující. Akorát to místy násilné propojení sérií mi trochu nesedělo a Bryce měla někdy slabší chvilky, ale jako zakončení série ti bylo důstojně. Epická bitva na závěr a překvapení s jednorožci...já bych chtěla víc. A fakt, že na další knihu budu čekat minimálně rok, mě sžírá za živa. Pokud chcete něco čtivého, nenáročného na hlavu s prvky romantasy pro dospělé, tak opravdu nevím proč jste ještě po Půlměsíčním městě nesáhli. Oni to jsou sice hrozný bichle, ale stojí za to.
No a mě zbývá už jen prozradit svojí slepě určenou knihu na měsíc listopad z mé čtecí výzvy. Vytáhla jsem si Elantris od Brandona Sandersona, což je naštěstí stand alone, ale hrozná bichle, což se mi do období zápočtů zrovna nehodí, ale už jí mám rozečtenou. Jsem zhruba v půlce a zatím jedno velký dobrý. Pokud se něco nezmění, tak Elantris útočí na mých top 5 knih za tento rok. Od autora mám doma ještě celou první éru Mistborna, který se obecně doporučuje přečíst před Elantris, protože ono se to odehrává ve stejném světě, který se nazývá Cosmir, ale mě to zatím nějak nevadí a jelikož mám trilogii v angličtině, tak jsem první díl The Final Empire odložila zatím na druhou kolej.
Jakou knihu jste přečetli naposledy a jak se vám líbila? Můžete mi dát vědět do komentářů a já se budu těšit u dalšího článku.
Vendy
Komentáře
Okomentovat