Ahoj čtenáři!
To nám letos to léto zase uteklo a máme tu podzim ve své plné kráse. Upřímně se mi už teď stýská po sluníčku a bez toho vlezlého ranního mrazíku bych se obešla, ale je důležité si toto přechodné období umět trochu zpříjemnit. Na začátku září jsem sice měla nějaké neodkladné povinnosti, ale i tak se mi podařilo přečíst čtyři knihy a poslechnout si jednu audioknihu.
Jako první přišlo na řadu zakončení jedné starší série a to Grishi od Leigh Bardugo. Musím se přiznat že Zkáza a naděje mě nebavila. Nemohla jsem se začít, hlavní postavy mě nudili a když už konečně docházelo k nějaké gradaci příběhu, autorka všechno poslala k šipku opětovným zpomalením tempa. Více mého rozhořčení nad touto populární sérii si budete moci snad už brzo přečíst v dalším příspěvku. Jsem totiž tak naštvaná, že jsem se rozhodla celou sérii trochu více rozpitvat.
I další kniha byla ze série. U Kronových dětí od Pavla Bareše jsem se nejprve trochu ztrácela, jelikož jsem si usmyslila, že si nepotřebuji dát rereading prvního dílu, který jsem četla asi před třemi lety. Ale po překonání prvních sto stran jsem se do příběhu tak zažrala, až u mě opadlo i rozhořčení z Grishi. Navíc číst po dlouhé době knihu, kde je hlavní hrdina muž a ne žena, bylo osvěžující. Příběh měl spát, gradoval a úplně mě pohltil. Navíc jde krásné vidět, jak má autor vše promyšlené do detailu skrze celou sérii, a prosto se strašně těším na poslední díl, ke kterému se snad brzy dostanu. Navíc ty jednotlivé charaktery postav, které jsou jakoby úplně vytažené z reality, mě hodně bavily a jde z nich cítit různorodost. Navíc se nechovaly úplně nelogicky a to oceňuji. Například u Jasona pořád nechápu, jak to že ten kluk ještě pořád žije.
V září se mi také konečně podařilo dočíst jednu non-fiction knihu, kterou jsem měla rozečtenou rok. Proč spíme od Matthewa Walkera bylo místy těžké na zpracování, i když jsem si celou dobu připadala, že čtu vědecký článek, který byl převeden do normální řeči, které by měli všichni rozumět. Knihu jsem si musela dávkovat, jelikož obsahovala opravdu hodně informací. Mimo to že bych už měla být podle informací z knihy dávno mrtvá, nebo minimálně ve spánkové deprivaci, se dozvíte i o tom jaký negativní účinek na spánek má kofein nebo kterým onemocněním můžete předcházet tím, že se opravou dobře vyspíte. Netvrdím, že od teď budu důsledně dodržovat svoji spánkovou hygienu, ale v mnohých věcech mi autor otevřel oči. A já mám svůj spánek docela ráda, takže se budu snažit své návyky trochu zlepšit.
Pak jsem se rozhodla, že je tak trochu zapotřebí něco dělat s tím enormní množstvím nepřečtené klasiky v mé knihovně a šáhla jsem tak trochu na jistotu po Robinu Hoodovi od Alexandre Dumase. Já mám hrozně ráda všechno, co se nějakým způsobem točí kolem krále Artuše a právě zbojníků z Sherwoodského lesa a tak jsem tušila že mě kniha bude bavit. A jako jo. Bylo to chytlavé, docela dobře se to četlo a ty jednotlivé příběhy byly pěkně namyšlené, ale že bych si zrovna z této knihy nějak zázračně sedla na zadek , tak to úplně ne. Ale rozhodně to bylo příjemné čtení tak na jedno odpoledne. Taková knižní jednohubka.
V průběhu celého měsíce jsem ještě doposlouchávala poslední díl série Sedmý smysl od Ilky Pacovské Naučte mě zabít draka. Já tuhle sérii miluju už od dětství a poslechnout si ji jako audioknihu, byla jen pomyslná třešínka nakonec tohoto skvostu. Osobně bych to asi přirovnala k většinové lásce k Harry Potterovi (kterou já nesdílím). Je to ta série, u které jsem vyrůstala, a už ji nikdy nedám z ruky.
Vzhledem k tomu, že jsem na začátku října odstartovala svoji TBR výzvu, kde si náhodně vybírám knihy ke čtení ze svého fyzického seznamu, můžete v příštím přečtenu očekávat nějaké hodnocení této výzvy. Už teď vám ale můžu prozradit, že za říjen mám splněno, ale lehké to zrovna nebylo. Do komentářů nebo soukromých zpráv mi můžete dát vědět, kterou knihu jste naposledy četli a já se budu těšit u dalšího článku :-D.
Komentáře
Okomentovat