Ahoj čtenáři!
Ano, i já jsem konečně podlehla a pustila jsem se do této opěvované série, která na mě jako doporučení po přečtení Dvorů a Trůnu od Sarah J. Maas, vyskakovala úplně všude s vždycky podobným argumentem - pokud se ti líbili víly, tak tady je příklad, jak se to dělá ještě lepší. No a jelikož se autorka má objevit na letošním Humbookfestu (kam já se letos nechystám), rozhodla jsem se, že je konečně čas se dozvědět, co na tom Krutém princi všichni vidí. Musím se proto přiznat, že jsem od knihy měla jistá očekávání. Proto jsem i teď po přečtení trochu na vážkách a vlastně moc nevím, co si o tom mám myslet.
Nejdříve se ale vrhneme na popis děje. Tato young adult fantasy vypráví o světě mimo ten náš. O světě, ze kterého mohou víly vycestovat na náš svět a zase zpět. A přesně takto se do země víl Elframe dostala i Jude, kam jí vzal otec její nevlastní sestry po tom, co zavraždil jejich matku a otce. Madoc je sice vychoval, jako své dcery, ale Jude a její dvojče i tak čelí šikaně ze stran svých spolužáků z vílí školy, kvůli tomu, že jsou jen slabý lidé, i když se mezi obyvatele kouzelného světa snaží zapadnout. A v čele toho všeho stojí princ Cardan, který jí nesnáší ze všeho nejvíce. Proto, když je Jude nabídnuto, že jí bude poskytnuta jakási ochrana proti vílím kouzlům, neváhá a stává se špehem jednoho z nejvýše postavených šlechticů. Postupem času se začne vše ještě více zamotávat a Jude padá do vílích intrik rovnýma nohama a sama se zapojuje do dění. Jenže možná všechno není tak růžové, jak se zdá.
Přiznám se, že jsem knihu měla ve čtečce několik let, než jsem se konečně odhodlala k jejímu přečtení. Měla jsem k tomu důvod. Nemyslela jsem si totiž, že to bude tak moc dobré, jak všichni tvrdí ve svých nadšených recenzích a bohužel se má domněnka potvrdila. Začátek byl hrozně nudný! Celý ten dlouhý úvod, kde se seznamujeme s dějem, postavami, světem a jsou nám vysvětlena jeho pravidla byl hrozně nudný a nezáživný. Neustálé chození do školy, ze školy a šikana se opakovala asi minimálně pětkrát a příběh se nikam neposouval. Vše se začalo odvíjet až zhruba od poloviny knihy, kde konečně došlo k nějaké akci a hlavní hrdinka dokázala i nějaký důvtip a chytrost. A jen tak mimochodem, když jsem zmínila pravidla světa, existuje jen jedno. A to, že víly nemůžou lhát! Opravdu autorka postavila celý fantasy svět jen na tomto jediném konstatování? Neber mě špatně, ale to je trochu nuda. Přijde mi, že si s budováním mohla daleko více pohrát. Vždyť tam by se dalo vymyslet takových originálních a nápaditých věcí, než jen hraní se slovíčky, které mnohdy i zablokovalo celou rozjetou akci.
Přes to všechno, ale musím vyzdvihnout dokonale vykreslené postavy. Vždycky, když se na scéně objevila nějaká nová, bylo mi hned jasné, co přesně bude zač. Jude byla vychytralá, Taryn naivní, Vivi za každou cenu strašně jiná, Nicasia nafrněná, Locke tajemný a Cardan namyšlený. To všechno šlo rozklíčovat hned z prvního popisu postavy. Ale ani tak mi ani jedna postava nepřirostla k srdci a ani o jednu jsem se nebála. Kdyby v půlce knihy Jude zemřela, bylo by mi to úplně jedno. Navíc se mi zdálo, že většina mužských postav byla prvoplánově psaná tak, aby se každému líbily. Další, co se celkem povedlo, byl svět, ale tam by se dalo vychytat ještě pár much, stejně jako u příběhu. Měli jsem šanci poznat jen jeho část a víme, že existují další, které se zmiňují v textu, ale to je vše. Nevíme, jak vypadají, jestli jsou odděleny, nebo součástí toho stávajícího a celé to putování je dosti matoucí. Potíž je totiž v jeho vykreslení, které je jen polovičaté a my v podstatě nemáme představu ani o Elframe, natož o to podmořském například. Jediné co víme, jak vypadají lesy v blízkosti Madocova sídla a jak nad loukou, kde se mladé víly učí, září hvězdy. Vždyť ani to propojení s lidským světem není vysvětleno.
Sečteno podtrženo, víme asi všichni, jak to dopadá u moc opěvovaných knih. Tady trochu skutek, utek. Žádné nelítostné víly se nekonali, spíše šlo jen o dětské škádlení v pohádkové krajince, kterou jsem si nemohla ani dostatečně představit, příběh do půlky taky nic moc a potom to nebylo o moc lepší. Naštěstí hlavní hrdinka, i když mi moc nepřirostla k srdci, nebyla ufňukaná a na svůj osud si nestěžovala. To a čtivost knihy byl můj impuls, který mě nutil k dočtení, kde na konci čekalo grandiózní finále a plot twist, kde jsem konečně poznala ty pravé lstivé víly. Z mé strany se tak jedná o zklamání a za sebe opravdu nedoporučuji. Přijde mi to, jako hodně propagovaná napodobenina jiných knih, ze kterých si autorka pravděpodobně něco vzala a snažila se vše pospojovat do svého příběhu. Díky konci mám ale naději, že by další díl mohl být trochu lepší. No uvidíme.
Četl jsi knihu? Svůj názor na ni mi můžeš dát vědět do komentářů, nebo soukromých zpráv a já se budu těšit u dalšího článku.
Zdroj fotky: Databáze knih - https://www.databazeknih.cz/obalka-knihy/kruty-princ-ferska-saga-kruty-princ-389022 - upraveno
Komentáře
Okomentovat