Ahoj čtenáři!
Konečně sbalené kufry, pasy a cestovní pojištění v pohotovosti! V dnešním postu tě provedu svým prvním prázdninovým výletem, kdy jsem si s přítelem a dvěma kamarády sbalila svých pět švestek a vyrazila s nimi objevovat vrcholky Vysokých Tater na Slovensko. Ovšem jako první bylo potřeba naplánovat cestu a program (to jsem naštěstí dělat nemusela), zajistit si cestovní pojištění na vysokohorskou turistiku a sbalit se. O tom, co jsem s sebou vezla se můžeš dočíst v mém předchozím blogu o typech na minimalistické cestování. Ještě zmíním, že jsme se rozhodli zaplatit za slovenskou dálniční známku, protože jsme jeli autem, cesta vycházela kratší a měli jsme v plánu ještě jednu zastávku při zpáteční cestě.
My už se přesuneme ke dni D, kdy jsme naložili kufr auta a vyrazili po D1 směr Poprad, kde jsme měli zařízené ubytování. Po cestě jsme se zastavili v Brně v Olympii, kde jsme měli v plánu natankovat. Já se rozhodla využít poslední příležitosti a kromě ledové kávy, protože bylo strašný vedro, jsem pořídila karetní hru Bobří banda, kterou jsme měli doma, ale záhadně se ztratila. No ve výsledku se stala tou neoblíbenější společenskou hrou pro celou dovolenou. Po přejetí hranic jsme chvíli jeli přes vesnice za výpravou starých aut jedoucích na Balkán a poté jsme zastavili na oběd v Haluškárně v Terchové. Nacpali jsem se všichni k prasknutí a s plnými břichy se po pár dalších hodinách dokodrcali do Popradu, kde jsem se zdárně ubytovali a vydali se projít do města, kde jsem do stále plných břich nasoukali ještě zmrzlinu. Poté jsme nakoupili v nedalekém obchodě, nalili si sklenici něčeho dobrého k pití a jali se hrát právě zmiňovanou Bobří bandu, což nám vydrželo asi do jedenácti do večera, kdy už jsme si řekli, že už bychom měli jít spát, vzhledem k tomu v kolik jsme chtěli následující den vstávat.
Ráno před šestou budíček, oblíkat, nasnídat, probrat se a autem jsme vyrazili směr Starý Smokovec, kde jsme se nechali lanovkou vyvést na Hrebienok, kde začala naše vysokohorská túra. A první zastávka měla být Téryho chata, kde jsme se měli rozmyslet, kam budeme pokračovat dál. Ze začátku se nám šlo dobře, protože ještě tolik nepražilo sluníčko a nic nás nebolelo, ale postupem času začalo být hrozné vedro a síly ubývaly. Upřímně bez opalovacího krému bychom byly všichni jak rajčata. Počasí nám totiž opravdu přálo. Po pár zastávkách na pití, jídlo a nabrání dechu jsem dosáhli prvního vytyčeného cíle a to zmiňované Téryho chaty, kam jsme došli před jedenáctou hodinou dopoledne. Sluníčko stále pražilo a začalo trochu foukat, tak jsem do sebe hodili nějakou kofolu a oběd, co jsem si s sebou nesli a shodli jsme se, že budeme dál pokračovat na Zbojnickou chatu, i když se to pár z nás nelíbilo, ale šli jsme.
Před tím jsme si ale pořídili pár fotek u Spišských ples. Následně jsme minuli rozcestí Pod Siedelkom a vydali jsem se na nejnáročnější úsek, což byli řetězi/ferrata na Priečné Sedlo. Rovnou ti říkám, že bych tam tudy sama znovu nešla a ani tobě bych tuto trasu nedoporučila, protože řetězy vypadají místy dosti rezavě a strmě, ferrata je sice základní, ale i tak je dobré být opatrný. Po tomto výšlapu a euforii ze zdolání, jsem se přes v jednom místě neroztátý sníh a kolem stáda kamzíků, konečně po čtvrté hodině odpolední dosáhli Zbojnické chaty, kde jsme se rychle občerstvili a pod hrozbou blížícího se deště sestoupili zpět na Hrebienok a po asfaltce zpět k autu. Na ubytování jsme dorazili totálně mrtvý, takže jsem neměli energii už na nic jiného než jít spát.
Další den nám začal trochu adrenalinově, jelikož kamarád si někde pod Zbojnickou chatou něco udělal s kotníkem a do rána mu hodně natekl. Inu vydali jsme se do nemocnice na pohotovost, kde mu naštěstí řekli, že to není nic vážného. Program na odpoledne byl tedy jasný. Odpočinek. Proto jsem se vydali okupovat nedaleký aquapark, kde jsme strávili zbytek dne a nechali odpočinou naše unavené svaly.
Na poslední den jsme museli trochu přehodnotit plány, jelikož bylo dost oblačno, plus lehčí zranění. Místo výšlapu na Kriváň jsem tedy vyrazili na Štrbské a Popradské pleso, kde bylo opravdu krásně. Za sebe se mi více líbilo Popradské, jelikož tam bylo méně lidí, voda byla úplně křišťálová a i trasa vedla kolem krásných výhledů na krajinu. Po cestě jsme shlédli i Jazierka lásky, kde bylo také moc hezky a všechno tam pěkně bublalo. Ideálně bych tam seděla klidně hodiny a jenom poslouchala zvuky vody. Večer jsme zakončili v restauraci Minipivovaru TATRAS, kde jsme se dost dobře najedli.
Čtvrtý den jsme odevzdali klíče a nalodili jsem se zpátky do auta směr Vídeň. Cestou jsem udělali ještě menší zajížďku k Dobšínské ledové jeskyni, kde jsem se schovali před poledním sluníčkem. Jedná se o největší zaledněnou jeskyni na Slovensku. Dostupný je sice asi jen půl kilometr z celého prostoru, ale i tak to byla zajímavá návštěva. Určitě doporučuji. Po zchlazení v jeskyni jsme konečně vyrazili přímí směr Vídeň, kam jsem dorazili mezi pátou až šestou hodinou večer. Nechali jsem auto v jedné podzemní garáži a vydali jsem se na hotel, který jsem si minulý večer zaplatili. Po ubytovaní a menším odpočinku jsem vyrazili do víru velkoměsta sehnat něco k jídlu. Skončili jsme u vietnamského stánku na nudlích a potom jsem bloudili tou čtvrtí, kde jsme měli ten hotel a hledali nějakou večerku, kde bychom si mohli koupit alespoň vodu, protože bylo už po deváté večer a všude už měli zavřeno. Po hodině bloudění uličkami jsme konečně koupili vodu v jednom pochybném obchodě a vydali se zpět kolem kanálu na hotel, abychom nabrali síly na příští den, kdy byla na programu návštěva Zoologické zahrady Schönbrunn. Největším tahákem byly samozřejmě pandy, které byly mega roztomilé i když jedna zrovna spala a druhá se cpala bambusem. Celkově ZOO mile překvapila. Rozměrově sice není tak velká, ale i tak jsem tam strávili asi čtyři hodiny chozením, všude po cestě jsou pítka s pitnou vodou, kde se můžete osvěžit, což se v tom horku dost hodilo, zvířata byla hezky vidět (osobně miluji žirafy a ty měli fakt hezký výběh), všude všechno hezky opravené a udržované a milí personál ve stáncích.
Na prohlídku celého parku Schönbrunn už nezbyl čas. Protože se nám čas dovolené chýlil ke konci a jelikož jsem se už ráno z hotelu odhlásili a věci jsem už měli v autě, nezbylo nám nic jiného než vyrazit zpět domů. Celkově výlet hodnotím jako velice vydařený a určitě si odnáším spoustu zážitků a doufám, že naše skupinka Čtyř bobrů (podle karetní hry :-D) někdy podnikne něco dalšího.
Kam se letos chystáte vy? Můžete mi dát vědět do komentářů nebo soukromých zpráv a já se budu těšit další neděli.
Komentáře
Okomentovat