Ahoj čtenáři!
Pokud nejsi jako já a nebyl jsi posledních čtrnáct dní, kvůli jistým věcem, odstřižen od internetu, určitě jsi narazil na virální oznámení nakladatelství CooBoo, které bude slavit patnáct let od založení. No a při této příležitosti by mělo vypustit na trh hned několik chystaných překvapení. Jedním z takto chystaných věcí by měla být i reedice první série Sarah J. Maas Skleněný trůn se zahraničními obálkami. Nepopírám, že tuto sérii nemiluji, že jsem ji nečetla už snad tak čtyřikrát a zrovna teď ji čtu znovu, ale vidina toho, že bych měla nahradit své ohmatané paperbacky novými a krásnými obálkami, mě netankuje.
A čím nás nakladatelství láká na koupi této nové edice? Kromě zmíněných obálek, by to měl být i nový překlad, ve kterém snad doufám opraví těch spoustu překlepů z první edice, ale hlavně bylo oznámeno, že se nebude překládat jméno vílího válečníka Jeřába, ale zůstane se u původního Rowana, což byla ta nejvíc diskutovaná a tázaná věc na celém tomto oznámení. Jenže ani tato skutečnost pro mě není to, co by mě hnalo si nové vydání koupit a zároveň bych i tebe chtěla přesvědčit, že pokud se ti tvé původní 1. vydání už nerozpadá pod rukama, tak ho nahradit nepotřebuješ.
Už je tomu pár let dozadu, mám takové tušení, že ještě nebyl venku ani šestý díl, kdy na český trh přišla nová “limitovaná“ edice prvního dílu Skleněný trůn. A v čem se lišila od prvního vydání? Byla v hardbacku a měla temnější odstín obálky, než zářivě bílý paperback. To bylo všechno. Další díly v tomto vydání nevycházely a tak nám nezbylo nic jiného než si pořídit celou sérii s měkkou vazbou. Už tehdy se ozývaly hlasy, které volaly po nějaké korektuře a vyvstala otázka, proč se překládalo Jeřábovo jméno, když to vlastně nedává smysl. Jeho zvířecí podoba je přece jestřáb a ne jeřáb. Tento a podobné argumenty jednu dobu zaplavily úplně celý internet. Po vydání posledního dílu se najednou rozlehlo ticho po pěšině a nějakou dobu se o Skleněném trůnu nemluvilo. Až do oznámení reedice.
Upřímně si myslím, že je to opravdu skvělý marketingový tah. Vzít nějakou hodně oblíbenou sérii, kterou většina knižní komunity zbožňuje a obléknout ji do nového kabátku, aby se stala opět populární a přitom vyslyšet tu přehršel stížností, které se pojí k prvnímu vydání. Navíc pro sběratele hotové žně. Ale pro obyčejný lidi, kteří si knihu přečtou párkrát do roka, nechtějí je číst znova a knihovnu si doma udržují jen proto, aby si zachovaly ty krásné vzpomínky, které se pojí k jednotlivým titulům, si myslím, že koupě nové edice jejich oblíbené série není třeba.
A teď proč si ji tedy nepořídím, když to jsou mé oblíbené knihy. Zaprvé nejsem připravena se vzdát těch svých ohmataných paperbacků, které řvou, že je opravdu někdo miluje a hojně čte. Ještě se nerozpadají a to mi stačí. Zadruhé nemám místo v knihovně. Bohužel ještě pořád nikdo nevymyslel nafukovací poličky na knihy. A zatřetí je tu finanční stránka. Prostě do toho nechci investovat svoje peníze, protože i když se všude mluví o nulové dani na knihy, já to na cenách ještě nepocítila a mám takové tušení, že minimálně cena nové Dědičky ohně (třetí díl) se bude pohybovat okolo pětiset korun a to už je pro mě hraniční rozhodování. Momentálně mám jiné věci, kam chci investovat a nová krásná edice oblíbené série to není. A poslední bod za čtvrté si nechci kazit požitek z četby, když bys se přistihovala, že se zasekávám na každé stránce, protože mi neladí nový překlad. S tímto se setkávám třeba i u dabingů filmů. Když je nový a já si toho nedej bože všimnu, hodně mi to celý zážitek zkreslí.
Jaký máš názor na novou edici Skleněného trůnu a budeš si ji pořizovat? Můžeš mi dát vědět do komentářů nebo do soukromé zprávy a já se budu těšit příští neděli.
Zdroj obrázku: Facebook.com/cooboo - upraveno
Komentáře
Okomentovat