Ahoj čtenáři!
Už jsi někdy přemýšlel nad počtem svých koupených knih, které ti dosud leží nepřečtené na poličce? Já ano a když jsem minulý týden do blogového příspěvku počítala poměr svých přečtených a nepřečtených knih, udělalo se mi trochu nevolno. Sice jsem se dohrabala k poznání, že převážnou většinu mám přečtenou, ale pořád mám v knihovně pár zaprášených titulů, které jsem do ní umístila už před pár lety a stále nepřišla ta pravá chvíle, abych se do nich pustila. Proto abych měla malinko motivaci opravdu tento můj fyzický TBR pokořit, všechny nepřečtené knihy jsem obrátila stránkami dopředu, aby mě to dostatečně vytáčelo. Jestli se ptáš, jestli je to dostatečná motivace, tak mě to štve tak, že jsem opravdu začala zase pravidelně číst a novou knihu jsem si nepořídila už pěkně dlouho.
Jenže dneska to není o mé neschopnosti pokořit svůj TBR list, ale o nakupování knih celkově. V rámci rešerše jsem se na jednom nejmenovaném webu dočetla, že při koupi nové knihy, se v našem mozku aktivují stejné reakce, jako když trávíme čas s přáteli, rodinou nebo zažíváme štěstí. To přesně nám evokuje koupě knihy. Nepopírám, že podobnou zaplavu endorfinu neprožívám pokaždé, když odcházím spokojeně z knihkupectví, ale ona postupně začne opadat a nahrazuje jí pocit neschopnosti, když svůj nejnovější úlovek odložím například na noční stolek a kniha na něm leží týden, měsíc, rok ... samozřejmě stále nečtena.
Každý z nás určitě pohlíží na nákup nových knih jinak. Někomu vyloženě nová knihy udělá radost, někdo si povzdechne nad množstvím textu v nové učebnici a někdo si novou knihu pořídí čistě jenom z estetických důvodů (tohle jsem si nevymyslela, jen znám pár lidí, kteří v průběhu lockdownu si nutně potřebovali zaplnit pozadí na videohovoru knihami, protože si mysleli, že tak budou vypadat chytře a sečtěle. Ona ta psychologie trochu takto funguje, ale že by jim to nějak výrazně pomohlo si nemyslím, jen to působí strašně esteticky), někdo jiný si zase pro změnu udělat se sbírání knih svůj smysl života. Pak tu jsou takový, kteří mají nakupování knih vyloženě jako koníček. V Japonsku to dokonce dotáhli do takového extrému, že už tato činnost má i pojmenování a to tsundoku. Nicméně jsme dokonce objevila i žebříček nejčastěji nečtených knih, což je tak trochu bizarní (upřímně by mě zajímalo, jak zrovna tento žebříček vznikl a jak to ti, kdo ho tvořili počítali, ale na druhou stranu dneska už se dá na sítích najít s prominutím každá kravina).
Jedním velkým problémem tohoto tématu jsou pro mě překvapivě e-knihy. Sáhněme si všichni do svědomí, kolik e-knih máme na svých čtečkách a kolik jsme jich už přečetli. No údajně by se mělo jednat až o 70 % nepřečtených knih, které padnou do útrob našich úložišť a mi na ně zapomeneme. Což na jednu stranu ukazuje, že klasická kniha nebyla stále překonána. Abych se přiznala, sama jsem teď prošla svoji digitální knihovnu a myslím, že to bude horší než 70 %. Ono to je možná způsobeno i tím, že nevlastním čtečku a tudíž všechny e-knihy čtu na svém telefonu, ale jelikož se k nim většinou dostanu jen na cestách a já nemůžu číst v žádném dopravním prostředku za jízdy, protože se mi dělá špatně, tak je vlastně ani neotevřu. Což je u spousty z nich škoda. Například taková Ten, kdo stojí v koutě bych už jako klasickou knihu určitě měla přelouskanou, jako e-kniha bohužel do dneška už čtyři roky čeká na mé paměťové kartě, stále nerozečtena.
Velký podíl na této situaci má určitě marketink. Reklamy na nás skáčou v televizi, na zastávce hromadné dopravy, nebo při projíždění náhodných webů na internetu a málo kdo dokáže vytrvat a nepodlehnout. Myslím, že každému z nás chvíli trvalo, než jsme si ujasnili, že opravdu nepotřebuji každou knihu, kterou můj oblíbený knižní influencer zmínil v tomto příspěvku, protože se mi určitě bude líbit. Chvála za moji averzi k nakupování mého mladšího já, jinak by mi knihovna už dávno praskala ve švech. Ano, nakladatelé a knihkupci potřebují své zboží prodat a to co nejrychleji. Obraty prvních dnů totiž bývají pro prodej nejsměrodatnější. Nikdo se přeci nebude zajímat o tu fantastickou knihu, která vyšla před rokem, když každý čtvrtek regály zaplňují zbrusu nové příběhy. Bohužel toto je osud většiny titulů a jen těch pár, kterých se prodá dost během prvního měsíce, se možná dočká dotisku, nebo dalšího dílu. A mi jako konzumenti, v tomto kole hrajeme dost důležitou roli.
Ať už chceme podpořit přímo autora, oblíbené nakladatelství nebo knihkupectví, neznamená to, že bychom měli přestat nakupovat knihy. Jen možná příště až se budeš procházet uličkami plných polic s knihami, pořádně se zamysli, jestli onen titul doopravdy potřebuješ a pořídil by sis ho, i kdyby třeba nebyl ve výhodné nabídce, nebo ho zrovna tenhle člověk nepropagoval na sociálních sítích. Věř mi, že neodlehčíš jen svému svědomí, které na tebe řve, že máš doma spousty nepřečtených knih, ale i své peněžence.
Můžeš mi dát vědět do komentářů, jak jsi na tom s poměrem svých přečtených a nepřečtených knih v knihovně, nebo mi napsat do soukromých zpráv a já se budu těšit další neděli.
Komentáře
Okomentovat