Film vs. kniha - 451 stupňů Fahrenheita

   Ahoj čtenáři!

    Taky jsi někdy koukal na filmovou adaptaci knihy, co jsi četl a nedokázal jsi přestat jednotlivé verze mezi sebou porovnávat? Já jsem si nedávno pustila původní film 451 stupňů Fahrenheita a hned na to i novější remake. Samozřejmě že jsem před tímto několikahodinovým maratonem přečetla i knihu, která se jim stala předlohou.

    Ray Bradbury ve svém nejznámějším románu popisuje antiutopickou společnost budoucnosti, kde hraje prim společnost závislá na masmediích, které se jim snaží vymýt mozky a zjednodušit jejich myšlení. Vlivem těchto technologií lidé i zapomínají například svoji minulost. Proti této společnosti je v opozici stavěna menšina lidí, kteří stále ještě čtou knihy a dokonce je chrání svými životy. Kdokoliv totiž u sebe přechovává tyto podřadné a podle propagandy prožrané snůšky lží, je uvězněn a knihy jsou páleny. O to se stará oddíl požárníků, kteří dokonce věří tomu, že pálit knihy a zakládat požáry měli v popisu práce už jejich předci a ti, co jim tvrdí, že původně měli požáry hasit, jsou pro ně jen další lidé, co se vymikají běžné společnosti. A právě mezi tyto lidi patří i požárník Guy Montag, který žije se svoji ženou, která jako většina jejích přítelkyň dává přednost sledování Rodinky na telestěně, než opravdovému světu. Guy otevře oči až jeho nová mladičká sousedka Clarisse, která se vymyká všem ostatním ve svém chování. Když se ho zeptá, jestli čte knihy, které pálí, začne Guy kriticky přemýšlet nad společností, ve které žije a příběh nabere na spádu. Jelikož autor román psal za doby válek, právě ovlivnění společnosti a její kontrolování jde na textu nejvíce vidět. Zároveň zobrazuje i rozdělení lidí na dvě odlišné strany.

    A právě všechny tyto aspekty nejlépe uchopil režisér Franqois Truffaut, který se chopil adaptace z roku 1966, kde se hlavních rolí ujali  Oskar Werner a Julie Christie. Zároveň se jedná i o adaptaci, která se nejvíce drží knižní předlohy, až na pár odchylek. Něco se do filmu pravděpodobně nevešlo, něco si filmaři upravili podle svého, například věk Clarisse a způsob jejího ovlivňování Guy. Jedná se o značně povedený film, který se snaží zachovat i kouzlo své předlohy. 

    Oproti tomu remake z roku 2008 režiséra Ramina Bahrani, se od původního díla diametrálně vzdaluje a dokonce i trochu mění dějovou linii. Hlavních rolí se tu ujali Michael B. Jordan a Sofia Boutellová. Musím uznat, že právě výkon představitelky Clarrise se mi na filmu líbil spolu s jeho až futuristických vzhledem nejvíce. Jinak, co se týče knižní předlohy, tak ji má sice uvedenou v titulkách, ale bere ji spíše jako inspiraci a bod, od kterého se lze odpíchnout. Pokud se chystáte na maturitu, nebo chcete znát atmosféru původního Bradburyho díla, adaptace z roku 1966 je lepší volba. Mě se sice po té filmařské stránce více líbil remake, ale tu už jde téměř o jiný příběh z téhož světa. 

Četl jsi knihu, nebo viděl jeden ze zmiňovaných filmů a jaký na něj máš případně názor? Můžeš dát vědět do komentářů nebo přímo do soukromý zprávy a já se budu těšit další neděli.