Ahoj čtenáři!
Tak i já jsem podlehla volání kultury a na konci března vyvezla celou moji rodinku do Prahy do Národního divadla. Byl to docela spontánní nápad, jelikož jsem nevěděla, co dám našim a ségře k Vánocům, a tak jsem na konci listopadu naběhla na stránky a koupila lístky na první volné představení Kytice, které ovšem bylo až tento týden. A bylo sold out celkem rychle. Takže jsem si všichni udělali poznámku do kalendáře a na Velký pátek vyrazili do víru velkoměsta.
Nechali jsme auto na odstavném parkovišti Nákupního centra Chodov, odkud se dá pohodlně dojet až do centra metrem. Jenže to bychom nebyli mi, aby se zase něco nezvrtlo. Před zakoupením jízdného, jsem totiž zjistili, že budeme muset přestupovat na I. P. Pavlova, kvůli výluce. No ale nakonec jsem to i přes menší zářez s orientací naší mamky zvládli a o půl sedmé jsem vstupovali do nádherného foyer Národního divadla, kde nás okamžitě milá slečna uvaděčka nasměrovala k naší šatně.
Po vystoupání všech schodů na 2. galerii, jsem si odložili bundy v šatně a došlo na největší divadelní zážitek, aneb půjčení divadelního kukátka a hraní si s ním na střešním balkoně, odkud byl nádherný výhled jak na Pražský hrad, tak na Střelecký ostrov. Dokonce jsem s ním přečetli i nápisy na vzdálené lodi, která si při západu Slunce plula po Vltavě. Jelikož se brzo nachýlil čas představení, vydali jsem se zaujmout svá místa v hledišti. Nutno podotknout, že přestavení zahrnuje osm z celkového počtu třinácti původních balad.
Zde došlo k další nepředpokládatelné události. Všem nám bylo oznámeno, že bohužel v druhé části představení nebudou moci odehrát baladu Svatební košile, jelikož došlo k blíže nespecifikovatelným problémům. To se bohužel nedá nic dělat, ale i tak bylo představení nádherné, místy mě až mrazilo po zádech. Nádherná a procítěná recitace Záhořova lože v podání Františka Němce nás uvedla do představení a my jen se zatajeným dechem sledovali výkony Jany Praissové, Ivy Janžurové, Jany Bouškové, Pavly Beretové, Magdaleny Borové a dalších herců, kteří se průběžně mísili na jevišti. Celou atmosféru nádherně dokreslovalo nasvícení scény, až orientálně místy laděná hudba v opozici s národními popěvky a zvukové efekty. Herci i ostatní lidé v zákulisí divadla si výsledný potlesk opravdu zasloužili. My se už jen plní dojmů po konci vypravili na cestu domů.
Je ode mne fér zmínit, že jsem divadelní inscenaci Kytice nevybrala nahodile, ale něco si o ni nejdříve zjistila. Především jsem četla všechny ty nadšené recenze kritiků, kteří ji doslova vychválili až někam do nebeských výšin a poté dala i na doporučení své tety. Takže jsem tak nějak vsázela na jistotu a vyplatilo se. Pokud váháš nad zmiňovanou činohrou, tak neváhej a zajdi si na stránky divadla, nebo přímo do pokladny zakoupit lístky. Tato hra je totiž pořád vyprodaná a zaslouženě. Já už na závěr jen doporučím si přečíst původní dílo Karla Jaromíra Erbena, aby jsi byl v obraze a můžeš vyrazit za kulturním zážitkem.
Komentáře
Okomentovat