Wrap up za duben

    

    Ahoj čtenáři!

    Krásnou slunečnou neděli a svátek matek přeji! Doufám, že jste nikdo v tento speciální den nezapomněl na svoji maminku a že se moc nerozčilujete u sledování Mistrovství světa v hokeji 2025. Dneska tu mám opět přečteno za duben, což se přiznám nebyl zrovna můj nejvýkonnější měsíc. Nicméně dubnovou čtecí výzvu jsme zvládla a tak si stále přenáším jen knihu z lednového TBR (moje fňukání o tom, jaká je Bouře mečů strašná bichle, už tu nebudu vypisovat :-D). 

    Jelikož byl ze čtenářského hlediska pro mě duben nejočekávanějším měsícem, jelikož vycházel třetí díl série Empyreum, rozhodla jsem se pro osvěžení děje poslechem audioknihy prvního dílu. Fourth wing od Rebeccy Yarros jsem opěvovala už v přečtenu za prosinec 2024, takže se u něj ani tady moc nebudu zdržovat. Jenom zmíním, že kniha je hezky namluvená a angličtina není až zas tak těžká, pokud už máte nějaké fantasy v angličtině za sebou, ale pro začátečníky bych spíše nedoporučovala, jelikož se zde vyskytuje hodně specifických slovíček, typických pro fantasy, které by mohli trochu zmást. Nicméně knihu jsem si znovu ještě více užila. 

    Neviditelné ženy od Caroline Criado Pérez jsem si vylosovala pro duben ze své TBR výzvy. Jedná se o non-fiction pojednávající o nerovnosti genderu v rámci výzkumů, ať už co se lékařství nebo dopravy týče. Autorka v knize pokrývá aspekty nejběžnějšího života a na číslech z nejrůznějších studií zakládá teorie o diskriminaci žen a ukazuje, jak si muži vlastně přizpůsobují běžné denní věci svým potřebám a na ženy neberou ohled. Musím přiznat, že mi kniha v mnoha směrech otevřela oči, už jenom proto, že u mnoha věcí, které mi přijdou úplně normální, jsem ani netušila, že vlastně jde o diskriminaci žen. Hlavně mě překvapila kapitola o hromadné dopravě ve městech, kde autorka řeší známý pavučinový systém. I když to pro mě nebyla kniha, kterou bych přečetla za jedno odpoledne, rozhodně stojí za přečtení, už jenom proto, že mě donutila nad některými věcmi přemýšlet jinak a nebo si i hledat nějaké informace. 

    U knihy Brána z obelisků od N. K. Jemisin jsem začala plnit svoje letošní přecevzetí, že začnu dočítat série, což se mi z dlouhodobého hlediska velice nedaří. Sérii Zlomená země už mám rozečtenou snad dva nebo tři roky a ke druhému dílu jsem se dostala až teď, i když první díl byl skvělý. Vypráví o postapokalyptické budoucnosti, kde lidé jsou děleni podle kastovního systému a vyskytují se mezi nimi tzv. orogénové, kteří jsou schopni manipulovat se zemí (asi nejjednodušší vysvětlení, jelikož ten systém magie je dost složitý). Samozřejmě že ti jsou ze společnosti vylučováni, jelikož jsou považováni za nebezpečí. My sledujeme příběh Essun, která sleduje stopy svého muže, který zjistil, že je orogéna a unesl její dceru Nassun, která v druhé knize hraje dost podstatnou roli.

    Musím se přiznat, že druhý díl byl o něco slabší než první. Nicméně nemůžu tvrdit, že by se jednalo o takový ten typický vycpávkový díl, ve kterém se nic neděje. Protože se toho dělo docela dost. Dozvídáme se více o Alabastrovi, celkově orogénie se hodně řeší, Nassun a její vztah s rodiči (hlavně s otcem) a hlavně se konečně něco dozvídáme o tajemných kamenožravcích a co je vlastně Hoa doopravdy zač. Na začátku jsem sice měla trochu problém se dostat zpátky do děje, ale jakmile jsem se začetla, stránky mi mizely pod rukami neuvěřitelným tempem. Za mě pořád jedna z nejkvalitnějších fantasy sérií poslední doby, která opravdu stojí za přečtení a doufám, že mi nebude trvat zase tři roky, než se pustím do posledního dílu. 

    Na konci dubna se mi do rukou dostala moje neočekávanější kniha roku. Onyxová bouře od Rebeccy Yarros, třetí kniha ze série Empyreum, navazuje hned na události z druhého dílu, tedy na boj o válečnou akademii jezdců. Jelikož nechci spoilerovat, tak se nebudu dál zabývat dějem. Bylo to prostě boží. Já se na třetí díl neskutečně těšila a zklamaná jsem nebyla. Proto se neztotožňuji z některými názory, že se první polovinu knihy nic moc nedělo, jelikož já si užívala i to lehké prohlubování vztahů mezi jednotlivými jezdci. Jelikož se jedná o romantasy, tak samozřejmě nechyběly i peprnější postelové scény. A ten konec! Doufám, že paní autorka začne brzy psát ten čtvrtý díl, protože já se ho nemůžu už teď dočkat a rozhodně do té doby stihnu doposlouchat zbytek série ve formě audioknihy. I když jsem třetí díl dočetla už asi před čtrnácti dny, tak já tím pořád žiju a momentálně se bavím sledováním a rozebíráním nejrůznějších konspiračních teorií. Pro mě další adept na nejlepší knihu roku. 

   To je pro dnešek od mně všechno. Můžete mi dát vědět, co jste naposledy přečetli vy a já se budu těšit u dalšího blogového příspěvku.

    Vendy