Ahoj čtenáři!
Tak je to opět tady! Rok se s rokem sešel a já doufám, že jste všichni do roku 2025 vykročili pravou nohou a že si splníte všechna přecevzetí, která jste si dali za cíl. Já se do tohoto okruhu lidí sice nehlásím, jelikož žiju v přesvědčení, že proto abych začala něco dělat, nepotřebuji Nový rok, ale dlužím vám poslední přečteno za prosinec 2024. Určitě se můžete těšit i na jeden shrnovací článek, kde budu rozebírat své top 5 a nějakou statistiku, ale o tom později.
Musím se přiznat, že prosinec pro mě nebyl umě dobrý měsíc z hlediska čtení a to z různých důvodů. Na začátku měsíce jsem měla kupu zápočtů a udělala i nějaké zkoušky, ale ti z vás, kdo mě sledují déle, určitě vědí, že hodně školy pro mě není překážka. Úplně jsem se totiž na čtení necítila a mám takový pocit, že jsem si s sebou pořád ještě táhla menší krizi z listopadu. Kdo mě sledujete na Instagramu, jste si mohli všimnout, že se mu nepodařilo splnit TBR výzvu a Na větrné hůrce si tedy přenáším do svého lednového TBR a přidávám k ní Bouři mečů od George R.R. Martina, kterou jsem si vylosovala. Moje predikce je opět neúspěch, jelikož se nacházíme ve zkouškovém období a ta kniha má okolo tisíce stran (je to prostě strašně velká bichle), nicméně to nemění nic na faktu, že se do ní minimálně pustím.
Abych tady ale jenom nefňukala, podařilo se mi přečíst dvě super knihy a jednu z nich dokonce řadím mezi svých top 5 za rok 2024.
Čas čarodějnic od Deborah Harkness bylo pro mě hodně zajímavé čtení, jelikož jsem nejdříve viděla ten supr seriál a až poté přečetla knihu.
Seznamujeme se s Dianou Bishopovou, akademičkou zabývající se alchimií. Před světem ale skrývá tajemství své čarodějnické krve a fakt, že patří mezi bytosti, které společně nepoznání žijí mezi lidmi. Čarodějnice, upíří a démoni prostřednictvím svých zástupců řeší postupné vymírání svých ras a snažíce se tento problém vyřešit se upnou na starý rukopis, který už léta nikdo neviděl. Diana se už dávno od svého magického dědictví distancovala a čarodějnictví nepraktikuje, jenže si jednou v knihovně vypůjčí starý svazek rukopisu, který je začarovaný. Vyděsí se a rychle ho opět vrátí, jenže tím odstartuje řetězec události, které vedou k mnoha důležitým rozhodnutím v jejím životě. A samozřejmě i k nějaké té zakázané lásce.
Musím přiznat, že kniha v celku nebyla špatná. Mělo to nápad, zajímavý aspekt cestování mezi několika místy a kontinenty a rozumný magický systém čarodějnic se zajímavými kouzly. Bohužel charaktery hlavních protagonistů mám raději ze seriálové adaptace, kde není Diana vykreslena až tak moc dětinsky vedle mocného upíra a Matthew se nechová jako majetnický pitomec. Navíc seriál nám dává více prostoru nahlédnout i mezi démony, kteří jsou v knize dost opomíjeni, ale pro budoucí příběh jsou dost podstatní. Na druhou stranu jsem si ujasnila dost věcí, které mi v seriálu nedávaly smysl, ať už šlo o zvláštní vztahy mezi upíry po pro mě nepochopitelné machinace Lazarových rytířů.
Na druhý díl se určitě chystám, jen nebude na mém prioritním seznamu.
No a potom nastal dlouhý útlum, kdy jsem se do ničeho nedokázala začít, dokud nepřišly Vánoce a já dostala Čtvrté křídlo od Rebeccy Yarros, což je první díl v opěvované sérii Empyreum, ve které teď v lednu vychází třetí díl v originále.
Violet se celý svůj dosavadní život připravovala na vstup do kvadrantu písařů. Její matka si pro ni však vysnila jiný osud. Violet se tedy v den Branné povinnosti ve svých dvaceti letech dostává mezi jezdce. Bude muset vyřešit ne jednu zapeklitou situaci a přemoci několik protivníků, kteří jí jdou už od toho osudového dne po krku. Přijme jí vůbec nějaký drak za svého jezdce?
Tuhke knihu četli snad už všichni, až na mě. Mám takový pocit, že momentálně trenduje všudena internetu, jenom já jsem prostě pořád odolávala. Měla strasch, že se mi nebude líbit, jako spousta ostatních populárních sérii, ale poslední dny před Novým rokem jsem prakticky nemyslela na nic jiného, jenom jsem chtěla už konečně vědět, jak to celé sakra dopadne. Možná jsem ale trochu ráda, že nebudu muset tak dlouho čekat na další díl, který vychází v dubnu. Autorka si mě získala hned od první stránky a já jen nadšeně hltala každé její slovo. Pokud totiž Rebecca Yarros něco umí dobře, tak je to vykreslení uvěřitelných postav, budování romantické linky a jednoduše umí opravdu dobře psát. Violet jsem si zamilovala hned od začátku a konečně po dlouhé době to nebyla žádná ufňukaná holka, ale žena, která si umí jít za svým cílem. Zároveň ale musím souhlasit s tvrzením mnoha lidí, že kdyby se vynechaly sexuálně laděné pasáže, kniha by byla tak o třetinu kratší. Já si ale myslím, že by to nebylo ono a určitě nejsem sama, kdo slintal nad každou větou, kde se objevila zmínka o Xadenovi. Taky se mi hodně zalibili samotní draci, kteří mají svoji vlastní hlavu a hierarchii a nejsou to jen poslušní pejsci, kteří přiletí na písknutí. Jediné, co bych mohla vytknout, je za mě trochu nedovysvětlený systém magie, kterou jezdci berou skrze draky. Jsou tam sice nějaká omezení, ale možná by to mohlo být ještě lepší. Uvidím, jak s ní bude autorka pracovat v dalších dílech. Za mě určitě jedno velké doporučení a ještě o ní od mě určitě uslyšíte.
A touto nadšenou recenzí tedy zakončuji svůj rok 2024. Do komentářů mi můžete dát vědět, jakou fantastickou knihou jste zakončili svůj rok 2024 vy a já se budu těšit u dalšího shrnovacího postu.
Vendy
Komentáře
Okomentovat