Přečteno za červenec

 

    Ahojky čtenáři,

    Máme za sebou téměř celé léto, což znamená, že je tu další shrnutí přečtených knih tentokrát za měsíc červenec. Jelikož jsem nikde moc nelítala a spíše jsem byla doma i vlivem šíleného pršavého počasí, jsem zvládla přečíst pět knih. Nicméně TBR challenge za tento měsíc jsem nesplnila.

    Jako první jsem si ze svého nekonečného TBR odškrtla Počátek od Dana Browna, což je už 5. kniha s Robertem Langdonem. Světoznámí symbolog se tentokrát nachomýtne v Bilbau k převratné prezentaci svého přítele Edmonda Kirsche, kde futuristu zastřelí a Robert společně se snoubenkou budoucího španělského krále se vydávají po stopách jeho objevu.

    Jak jsme už z předchozích knih od Dana Browna zvyklí, nechybí tu nebezpečí, hrozba smrti a nějaké tajemné propojení s náboženstvím nebo vírou. Nicméně mi přijde, že i když je kniha skvělá, zajímavá, dobře napsaná se zajímavým nápadem, autor už malinko vykrádá sám sebe, jelikož je to pořád dokolečka ta samá struktura. Zkráceně řečeno, jsem byla schopná předvídat každý další krok a nebyla jsem překvapena, když došlo k velkému odhalení. Jeho další knihy mě ale dále zajímají a určitě se na ně chystám. 

    Poté jsem se v trochu pochmurné náladě vrhla na Čarodejka: Šepot kouzel od Elise Kova, od které jsem toho moc nečekala. Proto mě i kniha možná příjemně překvapila. Jedná se o příběh mladé čarodějky učednice, která se i přes nesouhlas své rodiny zúčastní soutěže, ze které  má vyjít budoucí účastník klání mezi všemi královstvími ve světě. Nicméně jí pronásleduje její temná minulost a až zbožná ústa k elfům.

    Milostný trojúhelník, ya fantasy s love interestem, temná minulost hlavní hrdinky, která nemá zastání v rodině, to nezní zrovna jako něco, co bych chtěla po letech znovu číst. Nicméně i když je takovýchto knih halda,  Čarodějka mě velmi chytla a moc jsem si jí užila. Autorka se totiž nebojí mladou učednici ve všem pořádně vykoupat a zjistit, že bez cizí pomoci je někdy doopravdy ztracená. Ukazuje nám i její naivní stránku a zranitelnost skrze její členy rodiny. Dozvídáme se i o okolnostech, za kterých kdysi někoho zabila, což je docela ozvláštňující, jelikož si to nenechala autorka pro sebe. Určitě to není ta nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla, ale byla natolik dobrá, že se rozhodně pustím do dalšího dílu.

    Potom jsem si dala menší rereading Vlčí zátoky od Michaeli Bulíčkové, jelikož mě tak nějak nic nezajímalo a měla jsem na to náladu. Za mě se pořád jedná o jeden z nejlepších případů, kdy příběh přešel z Wattpadu  na pulty knihkupectví. Má to nápad, čtivě napsané a u nás se tolik knih s vlkodlačí tématikou nevydává, spíše to jede v zahraničí. Užila jsem si to a zase se do ní za rok určitě pustím. 

    Následně jsem dohnala svůj rest z června. Dračí republika od R. F. Kuang je druhý díl z její bestsellerové série Maková válka, která nás bere o pár měsíců po událostech prvního dílu. Rin se tu plně věnuje přípravě své pomsty, která se jí úplně nedaří.

    Chviličku mi trvalo, než jsem se zpátky dostala do toho světa, jelikož jsem první díl četla hned, jak vyšel český překlad. Nicméně Rin je pořád stejná, i když v průběhu knihy projde určitým vývojem, který se mi dost líbil. Autorka se navíc nebojí zabíjet i některé z dost důležitých postav a celý příběh dost zamotat. Vyskytly se tu i nějaké věci, které jsem úplně nepochopila a doufám, že budou v dalším díle vysvětleny. Navíc se nám konečně otevírá celý detailně promyšlený svět, který je mnohem více spletitý, než mi připadalo na začátku. A zdá se mi, že se nám tu lehce začíná tvořit i nějaký vztah. Těším se závěrečný díl.

    No a jak jsem si odškrtla rest z minulého měsíce, tak jsem ho vyměnila za jiný, jelikož se mi nepodařilo přečíst knihu z TBR challenge za červenec, ale začala jsem alespoň sérii, ve které ta kniha je. Východ Modrého měsíce od Simona R. Greena, je první díl ze série Lesní království, na kterou navazuje i jeho další série Jestřáb a Rybářka. Autor nás seznamuje s hlavními protagonisty princem Rupertem a princeznou Julií, kteří se nechovají úplně tak, jak by si většina lidí kolem nich představovala. 

    Tohle byla jedna velká jízda, která se místy až moc vlekla. Uznávám, že kdyby se v průběhu eidtace knihy osekaly některé dialogy, které vyloženě jen vyplňovaly hluchá místa, které tam stejně i tak byly, kniha by byla o sto stránek kratší. Nicméně jsme se u ní dost pochechtávala. Autor si tu nonstop dělá srandu z rytířů, dvořanů a jeho dávka ironie je snad nekonečná. Už jenom fakt, že Rupert jako princ musí jezdit z určitého důvodu na jednorožci a princezna nemůže, to byla fakt dobrá scéna. Rozhodně nečekejte ale nějaký hluboký příběh. Autor sám uvádí, že takovéto ambice nemá a celá tato série má být čistá satira, což jí jde opravdu dobře. Rozhodně se těším na další díly.

    Co za knihu naposledy potěšilo vás? Můžete mi dát vědět do komentářů a já se budu těšit u dalšího článku.

    Vendy